„Pojďme již až do Betléma, a vizme tu věc.“ (Lk 2,15)
Je těžké u adventních perikop prodrat se vším tím, co jsme okolo nich slyšeli a četli, a co plave na hladině naší paměti, uzurpované, ale neprožité. Kousek těch svých slovních plavenin rozhrnu a čistou hladinu trochu rozčeřím.
Tak tedy – k nadepsaným devíti slovům. Personalisté by přitakali použití gramatické 1. osoby a navýsost aktivních sloves „pojďme a vizme“ – vždyť jde skutečně o nás, o naše vstupování do vztahu, na němž se všechno láme. Existencialisté kvitují s povděkem pochopení vážnosti okamžiku vyjádřené slůvkem „již“. Biblický theolog nepohrdne příležitostí vysvětlit význam Betléma jako ohniska starozákonních očekávání. Kvůli profesoru Hejdánkovi upravím závěr citátu v mezích originálu na „vizme tu záležitost“, no a na mě už zbyla jen předložka „AŽ DO“. A právě ta mi přijde zajímavá. Ale pomalu, mírněme tempo. Pokusíme se totiž její význam vydolovat z koloritu situace.
Tichá noc, svatá noc. Pastýři na horách bdí nad svými stády. Svatá, nesvatá, pro ně je ta noc pracovní. V Judsku jsem nikdy nebyl, a proto jsou mé představy možná trochu barvotiskové, ale tomu, jaká může být nálada na noční šichtě kdekoliv, snad trochu rozumím. Pastýři jsou pečliví a ostražití, ale je jim zima a smutno. Utěšují se navzájem úslovími „to snad přijde dřív mesiáš než dravá zvěř“ a „hlavně šálom“, a trochu si u ohníčku přihnou vínka. A za chvíli zase. To je ale dlouhá noc.
Pobuďme chvíli v těchto představách s pastýři, a pak se nechme i my podle biblického znění „náhle“ překvapit andělem Páně, zatímco sláva Páně pořádně osvítí kulisy. Co se to děje, co se děje s pastýři? Spící jsou rázem na nohou, pijící, tudíž bdící naopak padají na kolena v úžasu, k jakému nádhernému vidění se to dneska prochlastali.
Zmatek a bázeň ovládne nakonec všechny, za zpěvu andělů křísí vytuhlé a chystají se k pochodu. Rozhodnutí je jasné – jde se do Betléma, AŽ DO Betléma. Proč je zde tak zvláštně složená předložka? Nestačí vytýčení směru? Je to jen zbožné vyjádření důrazu, známé pastýřům třeba z vazeb „až do dna“, „až do rána bílého“? Je to tedy jen zdůraznění pro ty, kteří by z cesty do Betléma chtěli někde odpadnout do příkopu?
Anebo se jim zablesklo i v hlavách? Třeba si unavený pastýř spojil, že zde anděl naráží na staletí opakované cechovní bajky o tom, že přijde jejich šéf, sám Pastýř Veliký a učiní z jejich dřiny pohodovou záležitost, vždyť bude pásti jen „na pastvách zelených“ a „vlk s beránkem bude přebývat“.
Anebo pochopili více? Došlo právě pastýřům nejdříve, že oni jsou tady jako ovce, tak zoufale bez pastýře, kterého však zrovna teď mohou jít poznat?
Ano, snad právě tohle je to pravé. Jen když člověk prozře doopravdy, vstává třeba i uprostřed noci a vychází. „Až do“ přestává být vypětím sil a stává se nadějnou možností. Najednou nestojí za to jít nikam blíže, než až k počátku Smyslu a Života.