Jan Škrob

Meditace o lavičkách

Co je veřejný prostor, když jej vnímáme čistě fyzicky? Jednoduchá úvaha mě vede k tomu, že veřejný prostor začíná tam, kde odcházím ze svého bytu. Do veřejného prostoru se vrhám. Ve srovnání se soukromým prostorem je veřejnému prostoru vlastní nejistota a určitá nebezpečnost, ale na druhou stranu také svoboda.

Angažovaně nebo neangažovaně?

Tak trochu mimo zorné pole většiny veřejnosti se na české básnické „scéně“ vede už v horizontu měsíců debata o politické angažovanosti. Základní otázka je přitom nastavena trochu zvláštně: je legitimní, aby básník/básnířka ve své tvorbě reflektoval/a své názory na politické a společenské otázky?

Krev, maso a náboženství

Prorok Ibrahím vezme svého prvorozeného syna Izmaela a je připraven jej na základě Alláhova příkazu obětovat. Alláh na poslední chvíli zasáhne, zadrží Ibrahímovu ruku a přinese mu berana, kterého Ibrahím obětuje místo svého dítěte. Od tohoto příběhu, který v trochu jiné podobě známe velmi dobře, se odvozuje velký islámský svátek Íd al-adhá neboli Svátek oběti.

Konformita je nebezpečná

Americký výtvarník Arturo Vega v sedmdesátých letech vystavil sérii hákových křížů ve fluorescenčních barvách. Na vlnu pobouření, která následovala, reagoval tvrzením, že skuteční nacisté jsou ti, kdo proti jeho obrazům rozčileně protestují. Je to problematický výrok, ale jsem přesvědčen o tom, že se za ním skrývá důležitá myšlenka.