Chvála nacionalismu
Pozitivní hodnoty
V souvislosti s děním na Ukrajině hovoří mnozí o nacionalismu. Toto slovo je přitom automaticky spojováno s nesnášenlivostí, antisemitismem, rasismem.
V souvislosti s děním na Ukrajině hovoří mnozí o nacionalismu. Toto slovo je přitom automaticky spojováno s nesnášenlivostí, antisemitismem, rasismem.
Krátká redakční debata na téma ozvučnosti papeže Františka
domy v krvi | будинки в крові |
kroky v ohni | кроки у вогні |
dopisy z války | листи з війни |
vrány | ворони |
Co je veřejný prostor, když jej vnímáme čistě fyzicky? Jednoduchá úvaha mě vede k tomu, že veřejný prostor začíná tam, kde odcházím ze svého bytu. Do veřejného prostoru se vrhám. Ve srovnání se soukromým prostorem je veřejnému prostoru vlastní nejistota a určitá nebezpečnost, ale na druhou stranu také svoboda.
Tak trochu mimo zorné pole většiny veřejnosti se na české básnické „scéně“ vede už v horizontu měsíců debata o politické angažovanosti. Základní otázka je přitom nastavena trochu zvláštně: je legitimní, aby básník/básnířka ve své tvorbě reflektoval/a své názory na politické a společenské otázky?
Prorok Ibrahím vezme svého prvorozeného syna Izmaela a je připraven jej na základě Alláhova příkazu obětovat. Alláh na poslední chvíli zasáhne, zadrží Ibrahímovu ruku a přinese mu berana, kterého Ibrahím obětuje místo svého dítěte. Od tohoto příběhu, který v trochu jiné podobě známe velmi dobře, se odvozuje velký islámský svátek Íd al-adhá neboli Svátek oběti.
O tom, že téma sociálního vyloučení patří v současnosti k nejpalčivějším a zároveň nejdůležitějším, asi není pochyb. Panelová diskuse s názvem Jak mohou církve pomoci sociálně vyloučeným mi proto udělala velkou radost.
Sedíte v restauraci a půl hodiny marně čekáte na obsluhu. Když číšník konečně přiběhne k vašemu stolu, chcete se v první chvíli rozčilovat, ale pak si uvědomíte, že on za nic nemůže – restaurace praská ve švech a on je na všechny ty hladové a žíznivé sám.
Málokteré násilí odsuzuje současná společnost tolik jako když je pachatel shodou okolností Rom a oběť nikoli. I když rozlišovat násilí podle barev nedává smysl, lidé to dělají rádi. Stejně tomu bylo i v aktuálně posledním případě v Duchcově u Teplic.
Americký výtvarník Arturo Vega v sedmdesátých letech vystavil sérii hákových křížů ve fluorescenčních barvách. Na vlnu pobouření, která následovala, reagoval tvrzením, že skuteční nacisté jsou ti, kdo proti jeho obrazům rozčileně protestují. Je to problematický výrok, ale jsem přesvědčen o tom, že se za ním skrývá důležitá myšlenka.