Také nějaký muž, jménem Ananiáš, a jeho manželka Safira prodali svůj pozemek. Ananiáš si však s vědomím své ženy dal nějaké peníze stranou, zbytek př a položil apoštolů k nohám. Ale Petr mu řekl: „Ananiáši, proč satan ovládl tvé srdce, že jsi lhal Duchu svatému a dal stranou část peněz za to pole?
rozhovor s Janem Balcarem a Lydií Härtelovou
Proslýchá se, že se připravuje doplněk k současnému církevnímu zpěvníku. Jak tato práce pokračuje, jsme se zeptali předsedy a členky komise, kterou za tímto účelem vytvořil současný synod:
Připomínáme si letos osmdesáté výročí pro světovou demokracii vítězného konce první světové války a zejména takřka zázračného vzniku samostatné a demokratické Československé republiky. V obou případech jde však vlastně o vzpomínání spíše smutné, uvážíme-li další události, v které nakonec vítězství demokracií nad „theokraciemi“ (jak to formuloval Masaryk) vyústilo.
Z několika míst „Protestant“ských spřízněnců přišlo vyzvání něco „přičinit“ o Severním Irsku. Dost zřetelně tuším, že tazatelům jde o tentýž okruh otázek, které trápí většinu z nás: Kde se bere ono smrtelné a smrtící zlo, které tam nacházíme?
Jak jsme upozornili v čísle 3/97, ve Vlastivědním věstníku moravském vyšla kritická recenze Petra Peňáze sborníku „Evangelíci o Janu Sarkandrovi“. Když Jan Dus poslal na Peňázovu kritiku redakci VMM repliku, obdržel sice sdělení, že jeho příspěvek je přijat, ale potom si redakční rada věc rozmyslela, z důvodů nám neznámých. Otiskujeme Dusovu odpověď P. Peňázovi v plném znění.
se jmenuje třetí svazek „Spisů“ Boženy Komárkové. S autorčiným životním během nás seznámí úvodní slovo Jana Šimsy (s. 7–12) a rozhovor vedený týmž autorem v roce 1984 „Věc osobního svědomí“ (s. 104–123).
Houslový virtuos Jaroslav Svěcený uspořádal 26. 6. 1998 „výchovný koncert“ ve Vazební věznici Praha-Pankrác. Akustické podmínky tělocvičny (jinak bývalé kaple) zhodnotil slovy: „Daly by se tady natáčet desky.“ (České vězeňství 2/1998)
(stará verze)
Nah se na svět sem narodil,
nah z něho též zase půjdu.
Jestli tu los šťastně chodil,
div-li, že zas ho pozbudu?
Cožkoli mám, Pán vše mi dal,
vzal-li co zas, své jako vzal,
jméno jeho požehnáno!
(nová verze)
Sborník k pětašedesátinám Petra Pokorného (Mlýn 1998) a Studies in honour of Petr Pokorný on his sixty-fifth birthday (Mlýn 1998).