8/2002

Čtení: Pláč 5,1–22

Text: Lk 13,1–5

Rozhovor s Richardem Engelem

Proč jsi přijel do České republiky?

Chtěl jsem do zahraničí a měl jsem kontakty se zdejší univerzitou. Dělali podobné věci, jako jsme dělali v Hamburku. Když jsem napsal do několika zemí, odpověděli mi z Čech, že by chtěli, abych přivezl spektrometr, který jsme měli v Hamburku, a abych ho tu programoval a instaloval.

Českobratrská církev evangelická odmítla svátostně estetické řešení svých kostelů a modliteben. Vyplynulo to z reformačního důrazu na pouhé slovo a jeho slyšení, z něhož pramení víra.

Seděl jsem v jedné zemi, v jednom městě, v jedné restauraci.

Dokumenty českých dějin

DOPIS DO ŽENEVY

Nepodepíši tento dopis… Následující řádky jsou pokusem českého křesťana pokud možno úplně a poctivě zaznamenat své názory na českou krisi…

Dům, ve kterém jsem se v Praze narodila a kde bydlím, je v zatopené oblasti, a tak jsem také byla evakuována. Na depresi ale nemám čas. Přesto i statika mojí duše je trochu narušena, takže se jen těžko soustřeďuji na duševní práci. Proto jsem momentálně ideální uklízečka!

Usilujeme-li předávat víru, narážíme od propuknutí televizního věku vždy znova na překážku – na úbytě zachází schopnost naslouchat. Posluchači přestávají poslouchat kázání (neřeším teď, zda jim to občas není ku prospěchu), děti přestávají poslouchat vyprávění a dožadují se videa či alespoň flanelografu. Kde se opět učit naslouchat?