Dokumenty českých dějin
DOPIS DO ŽENEVY
Nepodepíši tento dopis… Následující řádky jsou pokusem českého křesťana pokud možno úplně a poctivě zaznamenat své názory na českou krisi…
V zásadě šlo o chladně připravený a pečlivě inscenovaný puč. … Jedinou praktickou alternativou bylo pokusit se o převrat opačným směrem … Pokus o takový převrat – i kdyby byl úspěšný – by nutně přinesl fašistickou diktaturu, oposiční menšina by byla příliš silná … To by však zkompromitovalo tradici československé demokracie hůře než to, k čemu nyní skutečně došlo, totiž k diktatuře menšiny …
Jak to zde vypadá, ukazují se již známky toho, že hořké zkušenosti povedou u značné části komunistické strany k vystřízlivění, takže rozkol, který nyní prochází napříč naším národem, by mohl být zhojen…
Svůj nový život po osvobození jsme začali v duchu nezřízeného a a bezuzdného nacionalismu. … Konkrétním výrazem toho … byl odsun sudetských Němců. … V této snaze pomocí nepokrytě tvrdého, nebývalého a neslýchaného, ano obludného opatření se zabezpečit, vidím projev hybris (pýchy), jenž nemá naději na úspěch. Takové lidské pojistky vždycky troskotají. …
Tento nacionalismus znamenal hrozné oslabení celé masarykovské tradice našeho národního života. …
Je mi jasné, že naše nejbližší budoucnost je velmi temná. … Další válka … by mohla znamenat pouze nevýslovné morální i materiální utrpení, a snad i zánik našeho národa. …
Jestliže budeme moci být Boží milostí zachováni (zachránit nás nemůže nic než tato milost, ona však ano) budeme se jistě v rodině evropských národů muset spokojit s velmi skromným koutem …
(Březen 1948, se vší zřejmostí J. B. Souček Karlu Barthovi)
HELIODOR PIKA: DOPIS NA ROZLOUČENOU
Není ve mně zloby, nenávisti ani pomstychtivosti… studí mne však hořká lítost nad tím, kam až zmizela spravedlnost – snad jen dočasně – a šíří se nenávist, zmizel smysl pro snášenlivost, pro svobodu myšlení a projevu.
Jak lehce se pravda překroutila v pravý opak a není dovoleno dáti jediného svědectví a důkazu k obhájení pravdy. Je mi líto, že strach ovládl většinu lidí a že se neodvažují říci pravdu anebo aspoň neříci vyloženou lež, buď z donucení nebo z konjunkturalismu.
Kam až zmizela poctivost a odvaha? Kam zmizelo naše kredo, zděděné od M. J. Husa a T. G. Masaryka – Pravda vítězí – které jsme tak hrdě sobě i světu připomínali? Je to soumrak národního vědomí nebo už temno lidských práv? Ne, nemohu uvěřit, neboť génius národa je věčný, přetrvá bouři a nedá zahynouti.
21. června 1949