Kdysi jsem si koupil digitální fotoaparát, bylo to pro čistě technické a dokumentární účely. Postupně jsem se k umění dostal tak, že jsem si koupil z druhé ruky balík časopisu Fotografie.
Déjavù. Podle psychologů tento jev zažije v životě asi 60 % lidí. Znáte ten pocit, že jste to už jednou zažili, ale vlastně ne? Jde o nesoulad mezi levou a pravou mozkovou hemisférou. Zaměňují pocit a rozumovou jistotu. Prožitek déjàvu je doprovázen pocitem důvěrné známosti, ale také něčeho zvláštního, neobvyklého až tajemného. Dotyčný si je vědomý, že tento blízký pocit známosti není opodstatněný.
Sny se naplňují, jak nás to učí již od starověku židé i křesťané, pomocí nezávislých iniciativ, a to zejména pomocí písní.
Je to příjemná myšlenka, že mě Hospodin zkoumá a zná? To záleží na tom, jak se na to díváme.
… A především, znamená to, že usilování interpretovat podstatné obsahy křesťanství člověku nenábožensky či netradičně uvažujícímu, člověku, je odbyto jako uzavřená epocha – protože náboženství ve všech svých tradičních, spektakulárních a nejednou rovnou obskurních podobách je prostě zpátky?
Při dovolené se sestrou Martou na Slovensku se nám tak nějak automaticky do programu vsunula návštěva bohoslužeb v tamějším evangelickém kostele.
Název knihy i první stránky autorova rozpomínání uvádějí čtenáře do náboženského světa jedné fiktivní podhorské vesnice Rakousko-Uherské monarchie na počátku 20. století.
Na přelomu července a srpna proběhl jako každý rok lidsko-právní festival Prague Pride, jehož pořadatelem je stejnojmenný spolek
Dopis, který kolem roku 120 psal biskup Polykarp ze Smyrny do sboru ve Filipech, považovali někteří vykladači za pouhou snůšku biblických citací a narážek.
Jde o stůl amerických prezidentů, dnes za ním sedí Trump, má na stole pár věcí: carskou korunu, klíče od Tesly, jadernou křišťálovou kouli, pár dolarů navíc a čínskou kočičku.