K radostnému překvapení účastníků nedělních bohoslužeb evangelického sboru v Brně-Židenicích se tu na podzim 2004 ustavil pěvecký sbor. Sborové zpívání – specifický výraz evangelické lokální kultury – se přitom zdá leckomu odsouzeno k postupnému zániku.
První aktivitou Diakonie ČCE ve Vsetíně bylo zřízení nízkoprahového zařízení pro děti a mládež. Od prvopočátku jsme se zaměřili na romské děti a mládež. Zařízení jsme umístili v objektu obývaném více než padesáti romskými rodinami a také název ROMAklub je výstižný.
Známé je slovo „pokání“, je však zavaleno (zaneseno) kontexty i ovzduším, které biblickou myšlenku posouvají, ba přesouvají jinam: do (někdy heroických, jindy masochistických či patologických) církevnicko-obřadních, nebo jen spirituálně-meditačních povodí. Božetěch nesl kříž do Říma, velkolepé, ale co s tím dnes?
Text: Exodus 15,1–21
Tehdy zpíval Mojžíš a synové Izraele Hospodinu tuto píseň. Vyznávali:
Málokterý přední křesťanský myslitel měl podobnou myšlenkovou odvahu zdvihnout rukavici, kterou tradičnímu křesťanství hodila moderní civilizace a novověká kritika náboženství. Málokterý moderní teolog Kristovy církve měl zároveň takovou občanskou odvahu, která by vyvrcholila tím, že obětoval svůj život na popravišti.
Ano, bohoslovec, farář byl popraven na šibenici v koncentračním táboře Flossenbürg kousek na západ od našich hranic. Bylo to 9. dubna 1945, měsíc před koncem války, a byla to Hitlerova pomsta těm, kdo připravovali spiklenecké povstání proti němu anebo aspoň o přípravě věděli.
Bezbřehá polistopadová liberalisace vedla také k záplavě učebnic všeho druhu. Také vlastivěd pro 4. ročník základní školy najdeme neúrekom. Podívejme se na tři z nich: HONZÁK (Pavel Augusta, Fr.
Za časů církevních otců bývalo zvykem, že se o Květné neděli, na počátku velikonočního týdne, četlo o Lazarovi. Ne o žebrákovi toho jména, o němž vypráví Lukáš, ale o bratru Marty a Marie, o němž mluví Jan. Je to ten mrtvý Lazar, který byl povolán z hrobu – ne ten chudý Lazar, který ležel na prahu domu boháčova.
Židovská komunita v Třebíči patřila k nejstarším, v nichž působili židovští písaři a malíři miniatur. (Schubertová sice uvádí, že komunita je nejstarší, je však otázkou, zda malíři provozovali své řemeslo tam, či jako mladí odcházeli do učení jinam.
Rozhovor s Alexejem Ženatým, jehož útěk z řad Sovětské armády v r. 1990 skončil až na evangelické faře, přineslo Českobratrské Horácko 1/05.