rozhovor s Milošem Rejchrtem
Po Tadeuszovi Mazowieckém, Aleně Wagnerové, György Vargovi, Adamu Michnikovi, Jaroslavu Šabatovi, Vladimíře Dvořákové, Antonu Ottem a Barbaře Coudenhove-Kalergiové se stal laureátem Ceny Listů Pelikán za rok 2013 evangelický duchovní, jeden z mluvčích Charty 77, teolog, publicista a textař Miloš Rejchrt. Přinášíme záznam debata po předání ceny.
Vyběhlo na mne to slovo při pobožnosti Martiny Lukešové na farářském kurzu. Ježíšovo jemné i neúprosné pozvání k následování mi vybavuje text Boženy Komárkové, v němž připomíná úděl Jaroslava Šimsy.
Církev a pokání Text: Jan 21,15–19
J 21,15–19
Když Jorge Bergoglio přijal jako papež jméno František, udělal něco, co žádný papež před ním neudělal: zařadil se mezi chudé – vstoupil do tradice Poverello. Významný teolog, Hans Küng, říká, že tím Řím vyzval jak k duchovní, tak k instituční reformě.
Dana Moree, Učitelé na vlnách transformace
19. 2. 2014
Text ukrajinského filosofa Konstantina Sigova byl adresován evropské akademické obci, vznikl ještě před eskalací násilí v Kyjevě. Francouzsky vyšel na webu La regle de jue (Pravidla hry). Konstantin Sigov je profesor na kyjevsko-mohylské univerzitě, kde vede Centrum evropských humanitních věd. Vydává také křesťanskou literaturu. V roce 2012 obdržel cenu za intelektuální odvahu, která se uděluje lidem, kteří se aktivně a veřejně vyjadřují navzdory tlakům režimu. V textu zmiňovaná „Pascalova sázka“ odkazuje na Pascalovu myšlenku, že při volbě, zda Bůh existuje či nikoli, člověk nemá co ztratit, pokud vsadí na Boží existenci. Neexistuje-li Bůh, je člověk beztak ztracen. Narážka na „myslící třtinu“ odkazuje na citát z Pascalových Myšlenek, podle kterého síla člověka tkví v jeho schopnosti myslet: „i kdyby ho Vesmír rozdrtil, člověk zůstane vznešenější než to, co ho zabilo, protože ví, že umírá a jakou má nad ním Vesmír převahu.“
| domy v krvi | будинки в крові |
| kroky v ohni | кроки у вогні |
| dopisy z války | листи з війни |
| vrány | ворони |
Co je veřejný prostor, když jej vnímáme čistě fyzicky? Jednoduchá úvaha mě vede k tomu, že veřejný prostor začíná tam, kde odcházím ze svého bytu. Do veřejného prostoru se vrhám. Ve srovnání se soukromým prostorem je veřejnému prostoru vlastní nejistota a určitá nebezpečnost, ale na druhou stranu také svoboda.
(Milan Uhde mezi řádky)
Kromě etiky individuální, interpersonální a sociální se biblické mudrosloví v posledku soustřeďuje také na etiku náboženskou sui generis. Tedy na promýšlení otázky, jak se člověk může či má vztahovat k Bohu.