2/2011

rozhovor s Kateřinou Špácovou, výkonnou ředitelkou sdružení Občanské Bělorusko o volbách a povolební situaci v Bělorusku.

Připravil Blahoslav Fajmon

Jak dlouho se zabýváš problematikou Běloruska a čím upoutalo tvoji pozornost?

O Bělorusko se zajímám asi pět let. Poprvé jsem se s ním seznámila ještě na studiích, kdy jsem do téhle země odjela na týden udělat nějakou drobnou práci pro Člověka v tísni. Od začátku se mě hodně silně dotkl ten příběh lidí, kteří bojují za svou svobodu, tlučou na vrata, ale ta se neotevírají. Bělorusové jsou navíc velmi evropští, mladí poslouchají skoro stejnou hudbu jako my, taky chtějí cestovat a sportovat a být aktivní ve své společnosti. Jsou velmi příjemní a přátelští, což je nejen můj názor.

– A dědečku, nebylo by nakonec lepší poslouchat víc konzervativce?

– Víš, konzervovat musí být nejdřív co. Když není co, konzervuje se to, co je právě po ruce. Takhle nám naši konzervativci zakonzervovali mentalitu i praxi normalizace.

– A dědečku, co je to normalizace?

Sk 28,1–6

Když jsme se zachránili, dověděli jsme se, že se ten ostrov jmenuje Malta. Domorodci se k nám zachovali neobyčejně laskavě. Zapálili hranici dříví a všechny nás k ní pozvali, protože začalo pršet a bylo zima.

Těch žlutých hvězd a pruhovaných šatů / těch provazů a gilotin / těch malých dírek do kabátů těch vin / Pane můj na výsostech pane nejvyšší / pane můj copak nevidíš a neslyšíš / pane můj hluchý bože můj… Stovka farářů poslouchala v naprostém tichu odbíjení zvonů Nohavicovy písně

Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem udělila dne 8. 12. 2010 v Písku na městském úřadě čestný doktorát profesoru Ladislavu Hejdánkovi za přínos české filosofii a za zásluhy o demokracii. Slavnostnímu aktu byla přítomna rektorka doc. Ritschelová, prorektorka dr. Chvátalová, děkanka filosofické fakulty UJEP doc. Hrubá, místostarostka Písku.

Rabínská literatura ve svém celku představuje písemně zachycenou ústní Tóru, která je neoddělitelným doplňkem písemné Tóry. Obě Tóry teprve společně vytvářejí jeden celek (asi tak, jako pro křesťany je celá Bible tvořena teprve dvojicí Starého a Nového zákona).

„Blahoslavení, kteříž protivenství trpí pro spravedlnost, nebo jejich jest království nebeské.“ Evangelium Sv. Mat. 5,10

„Blahoslavení, kteříž lačnějí a žíznějí po spravedlnosti, nebo oni nasyceni budou.“ Evangelium Sv. Mat. 5,6  

Po vzpomínkách Mejly Hlavsy, Ivana Martina Jirouse a Sváti Karáska vyšel v nakladatelství Torst v roce 2010 další střep, doplňující mozaiku historie komunity českého undergroundu. Tímto dílem je knižní interview novinářky Renaty Kalenské se saxofonistou a básníkem Vráťou Brabencem. Už to samo o sobě je důvodem k zvědavosti.

Kurátorovi retrospektivní výstavy obrazů Václava Boštíka (1913–2005) v městské knihovně v Praze, Karlu Srpovi se podařilo v rozfázovaném pohybu zachytit Boštíkovu životní cestu k abstrakci jakožto svébytnému uměleckému směru.

Opravdu nebyla válka?

Milá sestro Fleischerová, ve Vaší úvaze k věci Mašínů a spol. (Protestant 1/11) je důležitá věta, že tehdy nebyla válka. Ale opravdu nebyla? Co bylo to vraždění, věznění a mučení „třídních nepřátel“, ve skutečnosti všech možných politických odpůrců, jako byla Milada Horáková, vyhánění sedláků z jejich statků atd.?