Rabínská literatura ve svém celku představuje písemně zachycenou ústní Tóru, která je neoddělitelným doplňkem písemné Tóry. Obě Tóry teprve společně vytvářejí jeden celek (asi tak, jako pro křesťany je celá Bible tvořena teprve dvojicí Starého a Nového zákona). Ústní Tóra je ovšem velmi náročná na pochopení – pakliže si z ní nechceme brát jen hagadu, modelové příběhy, anekdoty a podobně, které mohou být v závislosti na způsobu překladu k nerozeznání podobné lidovým bajkám a mravoučným příběhům i jiných kultur.
Čítanka rabínské literatury, kterou na sklonku loňského roku vydalo nakladatelství Vyšehrad, obsahuje výběr textů z targumů (aramejského převodu biblického textu), Mišny, Tosefty, midrašů (biblických výkladů) i Jeruzalémského a Babylónského Talmudu. Vydání knihy je díky rozsahu i šíři překládaných textů v češtině průkopnickým počinem, dosud totiž bylo publikováno jen několik knih s různě rozsáhlými ukázkami z Talmudu a v několika překladech traktát Pirkej Avot. Navíc se ve většině případů jednalo o druhotné překlady, nevycházející z originálních jazyků – hebrejštiny a aramejštiny.
Vnějším vzhledem působí antologie půvabně, s širokými vnějšími okraji, obsahujícími podnadpisky a odkazy. Kniha je nápadně podobná Talmudu a midraši Güntera Stembergera, k níž tvoří skutečně jakýsi pandán – Talmud a midraš představuje teoretické uvedení do rabínské literatury, Tanu tabanan obsáhlý praktický příklad toho, jakým způsobem rabínská literatura přemýšlí a oč se v ní jedná. Tato dvojdílnost drhne pouze v jiném úzu převodu jednotlivých období rabínské literatury (Stemberger: tanaité, amonité, savoraité, g’oním, Sláma: Thajci, amorajci, savorajci, gaoni).
Kniha se skládá z obsáhlé úvodní studie (138 stran), vlastních překladů, doplněných úvodem a stručným komentářem (299 stran) a také rozsáhlého glosáře a rejstříků, pomáhajících pochopit často dosti enigmatické rabínské texty (bezmála 100 stran).
Úvodní studie provádí čtenáře postupně světem, v němž vznikla a byla tradována rabínská literatura, i myšlenkami, které spolupůsobily při jejím vzniku. Dosti obsáhle se věnuje také tomu, co vše rabínská literatura není (kap. 8: Další směry židovského myšlení, s. 114–151). Autor čtenáře přivede až do současnosti (Wissenschaft des Judenthums a moderní studium judaistiky, s. 143–151), v odkazech na literaturu jsou uvedeny i knihy vydané roku 2010.
Výběr přibližně tří set stran z obsáhlého moře rabínské literatury autor důkladně zdůvodňuje – jedná se mu o chronologické zachycení růstu rabínské literatury i reprezentativnost vybraných částí, ale také o zřetelné ukázání na odlišnost čtení stejných biblických textů zde a v křesťanském způsobu čtení Písma. S výjimkou úvodního čtyřstránkového srovnání pouhých osmi biblických veršů Gn 4,1–8 v Hebrejské Bibli a targumech Neofiti, Onkelos a pseudo-Jonatan, překládá autor vždy rozsáhlejší ukázky rabínské literatury (jednotlivé traktáty a podobně), což umožňuje pochopit argumentaci a často velice umně vytvořenou strukturu rabínské literatury.
Překládat rabínskou literaturu, která je utkána z hagadických a halachických (zákonných) částí, propletena citáty z Bible i odkazy na jiná místa rabínské literatury a zapsána střídavě hebrejsky a aramejsky, je věc neobyčejně delikátní – buď si překladatel vybírá jen nejsnazší části, nebo jsou výklady k překladu mnohem rozsáhlejší než vlastní překlad, popř. je překládaný text i pro vzdělaného nezasvěceného čtenáře velmi nesrozumitelný a použitelný jen v případě synoptického čtení s originálem.
Sláma v úkolu výběru textů a překladu obstál se ctí – v textu různým typem písma odlišuje hebrejštinu, aramejštinu i biblické citáty, každou překládanou část uvádí úvodem, případně pedagogicky vhodným exkursem (např. za traktát Brachot – požehnání je vložen překlad denních modliteb). Také jazyk úvodu i překladu je adekvátní právě aktuálnímu žánru, vyhýbá se Stembergerovské profesorské suchosti, zato je místy i lidový až rozverný (např. Toldot Ješu je popisováno slovy (s. 112): „Ježíš je podle něj synem naivní dívky Marie Magdaly, zasnoubené jistému Jochananovi, jenž je podobně mdlého ducha. Skutečným otcem Ješuy je vilný soused Josef ben Pandera.“). Úvod i překlad jsou tedy dobře čitelné a také v rámci možností pochopitelné – díky několika stupňům doplňujících se pomůcek (celkový úvod, úvody k jednotlivým textům, odkazy a nadpisky na okraji textu, vysvětlivky pod textem i četné šipky přímo v textu, odkazující k obsáhlému „Glosáři a výběrovému rejstříku důležitých termínů rabínské literatury“ (s. 454–531)).
Nad Slámovou antologií lze jistě také přemýšlet o tom, co by mohlo být – například v příštím vydání – jinak. Kdyby dosti doslovné překlady rabínské literatury byly synopticky opatřeny originálními texty (nejlépe v punktované podobě), jistě by po nich navíc sáhl leckterý student biblické hebrejštiny, aby si zkušenost s biblickou hebrejštinou doplnil také o alespoň částečné poznání hebrejštiny mišnaické. V zemích, v nichž kvete židovsko-křesťanský dialog podobně jako u nás, bývá zvykem, že když napíše křesťan knihu na výsostně židovské téma, požádá redakce o předmluvu také odborníka z židovských kruhů. Takováto reflektující předmluva od příslušníka náboženství, jehož se kniha týká, pomůže zařadit knihu jak křesťanským, tak židovským čtenářům. Jak jsme již zmínili, jsou ve výběru rabínské literatury přeloženy především dosti obsáhlé reprezentativní kusy z rabínské literatury. Překlad obsáhlejších částí umožní hlubší průnik do izolovaných dílčích otázek a pohled na jejich řešení. Komplementárním pohledem na stejnou literaturu může být tematicky seřazený výběr stručnějších citátů – např. Jiří Langer ve své stručné knížečce Talmud, ukázky a dějiny shromáždil 100 citátů z Talmudu a rabínské literatury (v knize zabírají 23 stran) na 12 vybraných ústředních témat. Zařazení podobného výběru citátů do obsáhlé knihy obsahující především přeložené větší celky souvislých textů by umožnilo čtenáři vytvořit si opět o něco komplexnější pohled na svět rabínské literatury.
Vyváženosti knihy by také prospělo zařazení islámu do kapitol Židovství očima okolního světa (s. 92–105) a Okolní svět v pojetí rabínské literatury (s. 106–113).
Knihu lze směle doporučit zájemcům o pochopení rabínské literatury a způsobu myšlení rabínských autorit v době vzniku této literatury (1. tisíciletí našeho letopočtu). Může čtenáři umožnit na základě vlastní četby textů pochopit vývoj rabínské literatury a nuance mezi myšlením Mišny, midrašů a talmudů i způsob, jakým rabínská literatura pracuje s biblickým textem.
Z tohoto důvodu lze knihu doporučit také křesťanským teologům i laikům – poznání toho, jak velice odlišným způsobem lze také pracovat s biblickými texty a chápat je, je užitečnou formou reflexe vlastního pochopení Písma.
Tanu rabanan, Antologie rabínské literatury
Petr Sláma, Vyšehrad, Praha 2010
552 stran, cena 498 Kč