1/2016

Rozhovor s Lynne Hybels o Izraeli a Palestině

Zatímco Evropa na podzim loňského roku žila především uprchlickou krizí, na Blízkém východě opět výrazně eskalovalo napětí mezi Izraelci a Palestinci. V situaci, kdy se mnozí včetně předních světových politiků přiklánějí k černobílému vidění a bezvýhradně se identifikují s jednou nebo druhou vlajkou, sílí hnutí amerických evangelikálů, kteří chtějí k celé věci přistupovat jinak – a především se zasazovat o mír. Američtí evangelikálové sice tradičně patří ke skupinám nejhlasitěji podporujícím Stát Izrael ve všem, co dělá, nicméně podle statistik americké Národní asociace evangelikálů už 40 % evangelikálních duchovních za posledních patnáct let změnilo na izraelsko-palestinský konflikt názor směrem k „větší reflexi problémů, kterým čelí Palestinci“.

To nejsou draci ani šarkani, a přece jsou to postavy téměř pohádkové. Šadrak je zkomolené jméno proroka Ezdráše, které si vypůjčil neznámý křesťanský autor apokryfního Zjevení Šadrakova z 2.–5. století. Scrooge (Vydřiduch) je hrdina Vánoční koledy křesťanského romanopisce Charlese Dickense z 19. století.

Čtení: Žalm 107,1–9 Text: Matouš 9,27–31

Mt 9,27–31

Stále znovu se v médiích (našich i zahraničních) dovídáme, že ten a ten člen nějaké náboženské komunity, který byl donedávna nábožensky vlažný, případně stál úplně na okraji, se ve své víře či orientaci „zradikalizoval“ a stal se teroristou. Někdy je takto charakterizována i celá skupina.

David Bowie byl po celou svou kariéru jedním z umělců, kteří se nebojí pouštět do nových věcí. Vedle popových hitů má na kontě i odvážné experimenty a pravidelně se mu dařilo obojí propojovat: dokázal být excentrický a zároveň přístupný.

Jednou z hodnot, ke které se jako křesťané i jako sekulární humanisté hlásíme v debatě o přijímání uprchlíků do Evropy a proti fašizujícím tendencím ve veřejném prostoru, jsou takzvaná základní lidská práva.

Ve svých předchozích pracích sledovala Dana Moree přerod totalitních stereotypů učitelů základních škol do otevřených a tvůrčích postojů osobností uvnitř transformované společnosti, včetně základních škol. V poslední knize Základy interkulturního soužití (Portál, 2015) zkoumá naši současnou transformovanou společnost.

Veřejná doprava je pro řadu našich občanů náhradním prostředkem přesunu z jednoho místa na druhé. Užívá se nouzově, když selže vlastní prostředek, zpravidla automobil. Raději dodám „můj automobil“, aby bylo jasno, že vím, s jakou hrdostí mnozí do něho nasedají.

Slova nestačí, abych vyjádřil svůj hluboký smutek a odpor tváří v tvář masakrům páchaným teroristickými skupinami jako je tzv. Islámský stát v Iráku a Levantě. Sdílím hlubokou frustraci s miliardou a půl muslimů po celém světě ze skutečnosti, že tyto skupiny páchají zločiny a své zvrácené ideologie vydávají za náboženství.

Nezařaditelnost francouzské Židovky Simone Weilové (1909–1943), filosofky, teoložky, odborářky, učitelky, trpitelky, „marťanky“ s jistou mírou nadsázky představuje pražské komorní divadlo Studio hrdinů ve hře „Mlčky křičet“, jejíž autoři mapují její život takřka groteskním způsobem.