1/2012

Poprvé

Určitě se vám taky občas stane, že vám nějaká písnička zní v uších a ani pořádně nevíte proč. Stalo se mi to nedávno s písničkou slovenské zpěvačky Tiny. Zpívá v ní, že ji baví ten pocit, když je „niečo poprvýkrát“. Uvědomila jsem si, že je v tom kus pravdy. Zažít něco poprvé je vzrušující pocit, a nemusí jít zrovna o lásku.

Mohli by nás prostě zakázat

Recenze literárního deníku Pavla Juráčka

Motto:

24. února 1972… čtvrtek

Zajisté! Některé lidi ze všeho nejvíce popudí, když není náležitě oceněna jejich dobrota a lidskost; ne že by dobří a lidští byli skrze své skutky či slova, jsou dobří a jsou lidští skrze svoji přirozenou vznešenost a práva vyplývající z moci.

Máte svědomí?

Máte. Je to kvalita, v níž je obsaženo naše lidství. Není člověka, který by je neměl. Kdyby to byla kvantita, to by se nám o něm psalo. V tom případě bychom je mohli zvážit, ukázat na ně i tehdy, kdyby bylo v našem těle skryto. Lékař by vám je na obrazovce svého hloubkového přístroje ukázal. Jenže svědomí je něco takového jako poctivost nebo věrnost.

Ad HOnorem Jesu

K nedožitým devadesátinám Jiřího Vebera

„Takoví lidé pomalu odcházejí – a my o nich nic nevíme“. Mahulena Čejková

Zkusme tento stav alespoň trochu napravit, aniž bychom pomíjeli zasvěcené vzpomínání Evy a Jiřího Tomáškových (Český bratr, 2002, č. 2, s. 14).

Příliš velká zkratka

Recenze divadelní adaptace knihy Europeana

Když se mě můj kamarád zeptal, jak se mi tohle představení líbilo, řekla jsem, že ne. Byl překvapený, protože Europeana se objevuje v nominacích na divadelní ceny a její autor dokonce zvítězil v roce 2001 v anketě Lidových novin o knihu roku.