Nadace Divoké husy 10/2007
V druhé polovině prosince poletíme s Nadací Divoké husy do Vyškova navštívit místní Charitu. Ta zde poskytuje pomoc lidem, kteří nemohou pro svůj pokročilý věk či zdravotní postižení žít zcela samostatně.
V druhé polovině prosince poletíme s Nadací Divoké husy do Vyškova navštívit místní Charitu. Ta zde poskytuje pomoc lidem, kteří nemohou pro svůj pokročilý věk či zdravotní postižení žít zcela samostatně.
Nakladatelství Sefer vydalo podruhé svědectví Elieho Wiesela o pobytu v koncentračním táboře Noc. Pod názvem Nejúčinnější svědectví o holocaustu jsou prostá knihu recenzoval J. Kratochvíl v LtN 47.
paprsky rozpalujou
vroucí dar
skutečný se rozpadá
do mozaiky
procesí je tiše
zasněný
slova se proměnily
v mlčení
kam míří ta
lidská mozaika
kroky se nedaj
zastavit
v různosti
objevuje neznámý
Pavel Zajíček (Mařenická kniha)
Narodil se 28. 2. 1925 v Hněvicích na okrese Litoměřice. V roce 1949 předložil jako dizertační práci Ústřední principy Rádlovy filosofie. Učil na středních školách ve Starém Jičíně, Břeclavi, Zastávce u Brna. V roce 1967 se habilitoval a v roce 1991 se stal profesorem Masarykovy university v Brně.
Češi si potrpí na výročí. 6. července 1915 Masaryk vyzval v Ženevě k odboji proti Rakousku, orgánu protireformace. Palachův týden lednu 1989 odstartoval proces, který vyvrcholil 17. listopadem onoho roku. Výročí zde nebyla příčinou historických událostí, ale pouze příležitostí podtrhnout smysl zápasu, který již v existující krisi probíhal.
V nedávné době jsem se účastnil několika rozhovorů, které se týkaly bohoslužebného života protestantských církví. Jeden ze zúčastněných hlasů volal po výrazně větším prostoru pro tichou, meditativní modlitbu v rámci bohoslužeb. Součástí takové usebrané modlitby by pak mohla být vhodně zvolená instrumentální hudba, která by se postarala o náležitý „podkres“.
Jan Gallas vidí ve svém článku „Mluvil ústy proroka Muhammada Bůh?“ (Protestant 8/07) v evropské lhostejnosti vůči karikaturám Mumammada i Ježíše Krista „transparentní znak duchovního úpadku naší evropské kultury“.
Mircea Eliade umí psát velmi poutavě, a tak se vás při čtení jeho Pamětí – zejména v úvodních partiích – zmocňuje pocit, že se nejedná o paměti, ale o dobrodružný román. S přibývajícími stránkami knihy tento pocit bohužel začne mizet a zhruba od druhé třetiny se z románu se stane poměrně nudný deník.
Ohlédnutí za mezinárodní akademickou konferencí Charter 77: From the Assertion of Human Rights to a Democratic Revolution 1977–1989 (Praha, 21.–23. 3. 2007)