Češi si potrpí na výročí. 6. července 1915 Masaryk vyzval v Ženevě k odboji proti Rakousku, orgánu protireformace. Palachův týden lednu 1989 odstartoval proces, který vyvrcholil 17. listopadem onoho roku. Výročí zde nebyla příčinou historických událostí, ale pouze příležitostí podtrhnout smysl zápasu, který již v existující krisi probíhal.
Není proto náhodou, že letos výročí tak významné události, jako byl IV. sjezd československých spisovatelů v červnu 1967, bylo sice připomenuto (výborným článkem Ivana Klímy 5. 6. 07 v Mostech), ale ve společnosti nevzbudilo pozornost. Nynější krisovou situaci Češi nevnímají, bagatelisují ji.
Nejde samozřejmě o to, že by nadcházející výročí Československého jara mělo být samo sobě podnětem ke změně. Mohlo by však být příležitostí zamyslet se nad současnou orientací českého historického povědomí. To je momentálně v souvislosti se vznikem Ústavu pro studium totalitních režimů upoutáno na archivní dokumenty vzniklé činností StB. Ty zde jsou a budou předmětem práce odborných historiků. Politicky aktuální, a ne účelově zástupná, politikářská, byla tato problematika po Listopadové revoluci. Tehdy šlo o to veřejně rozkrýt působení klíčového nástroje teroru usilujícího o totalitu. Příležitosti se nevyužilo. (Jestliže např. po svědectví Jana Šimsy z roku 1966, který nátlaku StB odolal, nenásledovala v podmínkách svobody svědectví těch, kteří v zápasech, pro nynější mladší jen těžko představitelných, neodolali, nesvědčí to o víře Českobratrské církve evangelické v platnost prosby a odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům.) Téma bude muset být uchopeno ne již bezprostředním politickým zápasem společnosti (pokusy o to jsou nyní jen odváděním pozornosti od současných problémů), ale druhotným historickým rozborem.
Čtyřicáté výročí osmašedesátého by mohlo připomenout naléhavost úkolu mnohem méně náročného, jemuž nicméně obdobně hrozí, že se čas pro něj ztratí. Paměť slábne, pamětníci odcházejí. Co kdyby Protestant po nadcházejících osmnáct měsíců (do srpna 2009) přinášel osobní vzpomínky na tehdejší naděje, vzdor, selhání? Zejména dnes je pro nás důležité znát svědectví o zápase o československou demokracii. 30. 10. 2007