„Vážení posluchači, zdravím vás z pražské Lucerny a vítám vás k přímému rozhlasovému přenosu z utkání v boxu. Sál je zaplněný do posledního místečka, atmosféra je nabitá a soupeři se již rozcvičují. Ano, dnes proti sobě nastupují dva dávní soupeři, totiž člověk a ďábel. Satan bude bojovat v červených trenýrkách a člověk v modrých. Rozhodčí, ten důstojný pán všech věků, vítá soupeře, diváci jásají, teď zapískal a zápas se započal.
„Mezi vámi není žádná pořádná feministka“, konstatovala Eva Sharpová, redaktorka BBC, během Respektováni 5. 11. 1992 na F 1 v pozdních večerních hodinách. Vstoupila do rozpravy ve chvíli, kdy bylo jasné, že militantní feministky v Čechách ani na Moravě šanci nemají. Zatím nás neohrožuje slogan: „Tělo nechte nám, děti patří zkumavkám.“ Spíše jsme slyšeli hlasy upracovaných matek, které touží po větší ohleduplnosti. Občas se přece jen ozvalo, že ženy byly „vyšoupnuty“ z politického života, ale Dana Němcová (jedna z „vyšoupnutých“) se za postiženou nepovažovala.
Pomocníci Noemovi
Řekl Bůh: „Vydejte vody hmyz duše živé v hojností, a ptactvo, kteréž by létalo nad zemí pod oblohou nebeskou! i stvotil Bůh velryby veliké a všelijakou duši živou, hýbající se, kteroužto v hojností vydaly vody podlé pokolení jejich a všeliké ptactvo křídlo mající podlé pokolení jeho. A viděl Bůh, že to dobré bylo.“ (Gn 1,20–21)
Zřetele hebrejského člověkosloví
C. Tvoříci pravda nás předchází
„Není to zbytečné tříštění sil? a zeptal se mne jeden dobrý známý na jaře roku devadesát. Vysvětloval mi, že už vychází Český bratr, Kostnické jiskry, Křesťanská revue, znovu se objevilo Bratrstvo, tak proč prý ještě Protestant? Zmohl jsem se jen na na pár slov v tom smyslu, že za první republiky prý v evangelické církvi vycházelo přes třicet různých periodických tiskovin, tak proč by nemohl vycházet jeden Protestant nebo ještě pár časopisů jiných. Další odůvodnění jsem nehledal a dobrý známý je snad už ani nečekal.
Bůh Muhammada nechal říci: „Modlitba má, obřady mé, život můj i smrt má náleží Bohu, Pánu lidstva veškerého, jenž společníka nemá žádného. A toto mi bylo nařízeno a já první jsem z těch, kdož do vůle jeho se odevzdali“ (6, 162). Jeho sklony a boží vůle se tak vzájemně kryjí.
aneb Držte se, ševcové, svých kopyt
Hrne se to na nás jak obrněná jízda
K tomuto tématu mě přivedla tři setkání.
žádný zajisté nepřišívá záplaty sukna nového k rouchu vetchému, nebo ta záplata jeho odtrhla by díl od roucha a větší by díra byla. Aniž lejí vína nového do nádob starých, sic jinak rozpuknou se sudové, a víno se vyleje, a sudové se zkazí. Ale víno nové lejí do nových nádob, a bývá obé zachováno.
Evangelium podle Matouše 9, 16–17
Jedenatřicáty říjen je památný den reformace. Toho dne roku 1517 přibil Martin Luther na dveře zámeckého kostela ve Wittenbergu 95 thesí proti odpustkům. Chtěl volat disputaci. Vyvolal ovšem světovou reformaci.
Křesťané říkají, že Bůh stvořil člověka. Není to spíš tak, že člověk stvořil Boha?
Člověk není ve vesmíru samojediný ani samodruhý. Vyniká v již tak vynikající přírodě zemské a spolu se zemí se účastní souhry mnohem vyšší. Myšlenka, že člověk stvořil Boha, by musela znamenat, že člověk stvořil nebesa, slunce a hvězdy, že stvořil přírodu i sám sebe. To by dnešní lidské namyšlenosti jisté nebylo proti mysli, ale zcela prokazatelně to není pravda. Člověk je mládě cituji sám sebe — kojenec vesmíru.
Konrad Raiser je od roku 1983 profesorem systematické teologie a ekumény na teologické fakultě university v Bochumi (SRN). Narodil se roku 1938. Na universitě v Tübingen promoval a stal se asistentem teologie. Od roku 1969 do 1973 byl sekretářem studijní komise pro víru a církevní řád v Gentu a od 1973 byl po deset let zástupcem generálního sekretáře Světové rady církví.
(Uvedený rozhovor Je zkráceným překladem z Evangelische Kommentare 7/92).
Proč se vám zdá, že ekumenické hnutí stagnuje?