V jednom z loňských čísel Českého bratra mohli jsme číst fiktivní rozhovor – souhrnnou zprávu o zapšklosti, předsudcích a nenávistném poštěkávání některých členů ČCE, projevujících (k údajnému zděšení pastorů a seniorů) tak svou nelibost nad čerstvými větry popřevratových změn. Myšlení i slovník jak živený Naší Pravdou nebo Republikou. Kde se to v těch bratřích (a sestrách) bere?
A je to tady. Na pražském Výstavišti, v někdejším Parku kultury a oddechu falešného proroka zářných zítřků Julia Fučíka se usídlil soubor se superhvězdným představením o Ježíši Kristu. Už toto umístění svádělo k podvědomým obavám – nevyzní české představení jinde proslulého muzikálu jako laciné potvrzení toho, že teď má pro změnu recht církev?
Pozoruhodný – a především křesťany inspirující – pohled na populární film Schindlerův seznam přináší recenze Andreje Stankoviče v Respektu č. 15. Upozorňuje, jak v spielbergovském uchopení tématu holocaustu dochází k posunům (vynuceným popularizujícím holywoodským zpracováním), díky kterým zůstane utajena skutečně šokující tvář utrpení židů.
psáno pro Protestanta a Poslední generaci (časopis hnutí Duha)
Mt 2,13-14
Zoufalci na útěku. Strastiplné putování z trosek domova do bezdomoví. Za sebou krev násilí, černý kouř spáleniště, hrůzu genocidy, před sebou nejistou vyhlídku na holý život. Běženci války, se kterou si nikdo neví rady. Běženci války, se kterou si nikdo nechce vědět rady.
Text: Job 8,1–13.20–22
Jb 8,1–13.20-22
V září se připomínalo 40. výročí komunistického procesu s osobnostmi českého undergroundu Vráťou Brabencem, Ivanem Jirousem, Sváťou Karáskem a Pavlem Zajíčkem. Připomínat je třeba, už kvůli tomu, že ne tak dávno jeden politik ocitoval tehdejší propagandistický žvást Mladého světa na adresu souzených, jako by to byl holý fakt.
Dnes uzavřeme pokusem všimnout si podnětů k otevřenosti vůči lidem doposud cizím a lidem na útěku v Novém zákoně.
(Pokračovaní z předchozího čísla)
Věnováno účastníkům biblických hodin v Benešově, na jejichž popud jsem téma od září 2015 zpracovával.