Během studia na Komenského teologické fakultě v Praze jsem v semináři v Jirchářích potkal jen některé z nich. Mým prvním holandským studentem teologie byl Bert Kisjes. Rád jsem navštěvoval jeho jirchářský kamrlík. Voňavý kouř z jeho dýmky mě, nekuřáka přitahoval.
Vidím mladého panáčka, studentíka – absolventíka z Prahy. Řečeno po telecku „pana faláře“, byť přesněji byl jen vikářem. Vykračuje si z horního Telecího zpátky na faru. Překračuje potok cestou, která vede vzhůru ke Gregorům, a dál k faře a kostelu. V meditaci ho vyruší pohled z mostku dolů na břehy potoka.
Jsou evangelické sbory otevřené? Netrpíme doktrinářskou sevřeností? Co si o nás nezasvěcení myslí? Mladý realitkář z Jižního Města se mě zeptal: „Vy jste farář z toho nového kostela u Chodovské tvrze? A tam se smí?“
Ano, smí se k nám? A když se k nám smí, co se vlastně v kostele smí? A co se nesmí?
Po Jaromíru Procházkovi, příslušníku nejstarší generace (viz Pt 1/08), přichází se svou vzpomínkou na r. 1968 o generaci mladší Tomáš Bísek