Tomáš Bísek

Text: Jan 1,10–11
Čtení: Jozue 9,3–15; Židům 13,1–3

Jozue 9,3–15

V pražské městské části Horní Počernice si připadám jako na venkově. Pro cestu do města slouží metro. A tak nastupuji. Usazuji se na samostatném sedadle. Ale sedět proti blízké dvojici sedadel znamená možnost dotyku kolen. Mnozí v mé pozici sedávají raději směrem do středu vozu, aby do sebe kolena nevrážela. Ale proti mně je zatím prázdno.

Při audienci začátkem prosince 2014 papež František zahájil sérii vysoce významných rozhovorů o životě v rodině v rámci příprav na biskupský sněm na podzim 2015.

Během studia na Komenského teologické fakultě v Praze jsem v semináři v Jirchářích potkal jen některé z nich. Mým prvním holandským studentem teologie byl Bert Kisjes. Rád jsem navštěvoval jeho jirchářský kamrlík. Voňavý kouř z jeho dýmky mě, nekuřáka přitahoval.

Vidím mladého panáčka, studentíka – absolventíka z Prahy. Řečeno po telecku „pana faláře“, byť přesněji byl jen vikářem. Vykračuje si z horního Telecího zpátky na faru. Překračuje potok cestou, která vede vzhůru ke Gregorům, a dál k faře a kostelu. V meditaci ho vyruší pohled z mostku dolů na břehy potoka.

Jsou evangelické sbory otevřené? Netrpíme doktrinářskou sevřeností? Co si o nás nezasvěcení myslí? Mladý realitkář z Jižního Města se mě zeptal: „Vy jste farář z toho nového kostela u Chodovské tvrze? A tam se smí?“

Ano, smí se k nám? A když se k nám smí, co se vlastně v kostele smí? A co se nesmí?

Po Jaromíru Procházkovi, příslušníku nejstarší generace (viz Pt 1/08), přichází se svou vzpomínkou na r. 1968 o generaci mladší Tomáš Bísek