Pavel Rejchrt

dokončení

pokračování z č. 1/1990

Následující povídání s malířem, básníkem a teologem Pavlem Rejchrtem je z roku 1988

Jakýsi manifest, který bych se odvážil nazvat demonstrativní sebevraždou křesťanství, byl zaslán v Protestantu č. 8/97 židovským obcím v Čechách a na Moravě

Mt 2,1–18, Zj 12, 2Pt 3,4–10, Mt 2,13

Nejen Herodes, ale celý svět – ba, skoro k neuvěření: i my sami, pokud právě nežijeme a nejednáme podle vůle Boží a jsme křesťany jen statisticky, neustále jen slídíme po tom děťátku, abychom ho zahubili. Po boku aktivního, vědomého zla aspoň civíme vinni svým pouhým diváctvím, až porodí žena sluncem oděná.

Knihu současného holandského filosofa, která nedávno vyšla v Emanovi svěže přeložena, jsem četl takřka jedním dechem. Tématické bohatství, neobyčejná plasticita stylu a hluboký myšlenkový ponor téměř v každé větě mi skoro znemožňují referovat o publikaci na dvou stránkách. Přesto se pokusím alespoň o to základní.

Následující příspěvek jsem složil z vybraných částí asi hodinového referátu, který jsem přednesl 16. ledna t. r. na kurzu Spolku evangelických kazatelů v budově KTF UK v Praze. Jde nyní asi o třetinu původního textu. Některé formulace jsem převedl z poněkud hovorové podoby do „chladnějšího stylu“.

(Několik ukázek z připravované knihy, která má vyjít nejpozději koncem tohoto roku)

GAUDEAMUS IGITUR

Přenáším se vzpomínkou před svých osmnáct

a vidím zcela zřetelně

budovu své někdejší rodné církve

duchovenského působiště otcova:

secesní průčelí vznosné modlitebny

podobné korábu

plujícímu nad temnotami

smutného dvora s klepadlem na koberce –

Hle, archa Přítomnosti Páně

v jejíž blízkosti se v protějším křídle domu

„Nějací pisálci si myslí, že tady zlomí socialistický řád, ale to jsou na omylu…“, cituje S. Karásek ve svém bestselleru Víno tvé výborné (str. 62) J. L. Hromádku, který toto mj. údajně vyřkl na konvokaci ev. bohoslovecké fakulty na jaře 1968. P. Rejchrt prý pak „první bouchl dveřma“. Omyl. Na této konvokaci jsem vůbec nebyl. Není divu.