Pavel Keřkovský

Někteří zbožní s chutí proklínají sekularizaci, protože konečně nalezli viníka, který za všechno může. Nebýt jí, byli by lidé mravní, věřící, dokonce i vzdělaní. Civilizace by zase nalezla svůj ztracený řád.

Tajem, vlastně velký tajem vyslovila v sobotu večer 27. března 2004 Barbora Hrzánová chvilku po té, co za roli Helenky ve hře Hrdý Budžes Divadla v Příbrami obdržela cenu Thálie v činoherním oboru. Citovala poměrně přesně z textu hry, a zcela v duchu humorné nadsázky, která z celého představení dýchá, jak se nedávno mohli přesvědčit i televizní diváci.

Tak se ptají již po století filosofové, aby zdůvodnili základy etické reflexe. Tak zní titul knihy Erica Fuchse, profesora etiky na univerzitě v Ženevě, vydané v nakladatelství Mlýn – Jihlava 2003, v čtivém překladu Josefa Lédla.

(ad Teologický sborník 2003/4)

Zwei mal zwei ist fünf – Mein unbechenbares Leben seit 1914,

vydalo letos Evangelické nakladatelství v Lipsku, 380 str.

Pampeklec, koniliška a teologická krize

(k Rejchrtově Výzvě původního protestantismu, č. 4/03)

SOS – „zachraňte naše duše“ se volalo vždycky, když šlo o život. A ono také jde o život, když se mluví o duši, alespoň tak tomu často bývalo, pokud se duší nezačalo označovat „něco“ uvnitř člověka, co bylo považováno za nesmrtelné, sídlo rozumu, spojnici k věčnosti a věčným pravdám. Tělo se s tím mohlo hádat a vymlouvat se, že ono by to nedělalo, kdyby duše jen trochu chtěla.

Texty: Genesis 4,19–24

Deuteronomium 31,19–22; 32,1–6

Izaiáš 12,1–6 (v. 2): Hospodin je síla má i moje píseň, stal se mou spásou.

Hledáme-li dnes základní rysy českobratrské spirituality, pak nás jistě netrápí vztah ke svatým. Přesto není zbytečné přečíst si knihu Oty Halamy „Otázka svatých v české reformaci“, kterou v edici Pontes Pragenses vydalo nakladatelství LubošMarek v Brně 2002. Můžeme zjistit, jak naši předchůdci ve víře pojímali spiritualitu. Co pro ně bylo nosné a co považovali za zbytečnou přítěž.

S reformací došlo v německy mluvících zemích k radikálně novému chápání hudby. Refrénem Lutherovy zvěsti se stalo prohlášení, že hudba je největší boží dar hned po zvěsti evangelia. Každý má zpívat a chválit Boha.

Na stránkách Protestanta se v letošním ročníku rozproudila debata o rozsahu normalizace socialistické společnosti a církevních institucí i fakulty – tehdy Komenského evangelické bohoslovecké fakulty – a také o úloze nezávislých hnutí včetně Charty 77.