Tak se ptají již po století filosofové, aby zdůvodnili základy etické reflexe. Tak zní titul knihy Erica Fuchse, profesora etiky na univerzitě v Ženevě, vydané v nakladatelství Mlýn – Jihlava 2003, v čtivém překladu Josefa Lédla.
Na stále aktuální otázku odpovídá autor nejprve úvahami o metodologii etické reflexe. Příběh o ukradeném kole naznačuje spletitost našich příběhů a dvojznačnost lidských činů i jejich hodnocení. Autor naznačuje, kým člověk je– jaké má tzv. přirozené potřeby. Jaké máme biologické podloží, z něhož vyrůstáme? Přirozené potřeby uskutečňujeme nikoli pomocí jim vlastní přirozenosti, ale prostřednictvím lidmi vytvořených nástrojů– bohaté a nepřirozené řeči symbolů, sítě kulturních nástrojů a vzorců. Přirozené potřeby tak při svém uskutečňování získávají tvar, který není vyvoditelný z jejich nějaké přirozené či archetypické podstaty. Proto je zavádějící a mylné, hovoří-li badatelé rozmanitých oborů o přirozených morálních řádech, které prý vyplývají z lidské přirozenosti, věčného, božského či kosmického řádu. Proto se autor v druhém díle knihy soustředil na rozhovor s vývojovou psychologií. Rozpřádá kritický rozhovor s psychoanalýzou, sociologií a posléze is novověkými zastánci přirozenosti, mezi jinými i se sociobiology, kteří z chování zvířat vyvozují přirozené zákony chování pro „lidského živočicha“.
V třetím díle se dostává ke slovu biblické myšlení a jeho specifický přístup k etické problematice. Pro luterstvím odkojené čtenáře získal zákon nečekaný obsah v trojím směru – jak je to obvyklé v reformované tradici, ale i v luterské ortodoxii dnes málo známé. Zákon byl pochopen nejen jako obviňující a právněpolitická realita, ale také jako dar, příslib a zároveň i jako mravní závazek. Stalo se to díky biblickému přístupu k etice. Kladná interpretace zákona se zviditelnila v některých společenstvích euroamerické kultury, zejména v těch společenstvích, která byla ovlivněna evangelijním biblicismem, a např. lidská práva považovala za skutečnost vyrůstající z etické reflexe, opírající se o řeč bible. Eric Fuchs připomíná, že biblické intelektuální návyky nejsou jen snem biblistiky 20. a 21. století. Podobně jako Amedeo Molnár ukázal prostřednictvím valdenství sílu středověkého evangelijního biblicismu, tak E. Fuchs naznačil význam biblické etické reflexe pro moderní etickou reflexi.
Nikoli encyklopedickou metodou, nýbrž pomocí výběru typických postav či škol nás autor ve čtvrtém díle seznamuje s filosofickou a teologickou etickou tradicí. V interpretaci Erica Fuchse se seznámíme s některými základními etickými myšlenkami hnutí a postav jako byl Aristotelés, zástupci stoické filosofie, sv. Augustin, Tomáš Akvinský, Jan Calvin, Blaise Pascal, Kant a zástupci stále živého utilitarismu.
Přínosu biblické řeči pro etickou reflexi se autor věnoval ve třetím díle. Připomeňme, že bez biblického podloží jsou nemyslitelní další typičtí autoři. Podobně jako E. Fuchs chápe vliv biblické řeči i katolický teolog B. Häring, židovský myslitel E. Lévinas, biblisté H. Weinrich či K. H. Miskotte, filosofové P. Ricoeur či Theo de Boer.