Hledáme-li dnes základní rysy českobratrské spirituality, pak nás jistě netrápí vztah ke svatým. Přesto není zbytečné přečíst si knihu Oty Halamy „Otázka svatých v české reformaci“, kterou v edici Pontes Pragenses vydalo nakladatelství LubošMarek v Brně 2002. Můžeme zjistit, jak naši předchůdci ve víře pojímali spiritualitu. Co pro ně bylo nosné a co považovali za zbytečnou přítěž.
Autor začíná valdenskými, jako předchůdci a v některých ohledech i inspirátory české reformace. Českou scénu sleduje od doby Karla IV. až do konce 16. století, protože Karel IV. se svým pojetím zbožnosti jistě zasloužil o nárůst problémů souvisejících se svatými. Česká konfese je poslední výrazný dokument, který se vyrovnával s úctou k osobám, které byly římskokatolickou církví oficiálně vyhlášeny za svaté. Nejde jistě jen o úctu ke svatým a jejich zobrazování, jde také o úctu k ostatkům svatých, popř. o vztah k Marii, jako jedné z četných biblických postav.
Autor připojuje dokumenty z tradice, která si svatých váží: Salve regina, De veneraratione reliquiarum, Professio fidei. Práce jsou v českém překladu, proto názorně poznáváme, na jaké pojetí svatých reagovali husitští teologové. Na závěr je uveřejněn spis utrakvistického kněze Martina z poloviny 16. století „Knížka proti ošemetné poctě a pokryté svatých“. Díla jsou publikována poprvé.
Po přečtení knihy jistě doceníme legitimitu současné „dobře světské“ českobratrské spirituality. Snad si též uvědomíme, že naše tradice je spirituálně dosti bohatá (texty, písně, modlitby) a že některé výrazy zbožnosti českobratrská zbožnost ráda přenechá jiným konfesím.
(Pro mladší čtenáře se jako dobrý úvod k problematice uctívání svatých hodí kniha spisovatelky Thit Jensen „Poslední rytíř dánský“.)
Halama Ota,
Otázka svatých v české reformaci: její proměny od doby Karla IV. do doby České konfese,
Luboš Marek, Brno 2002, ISBN 80-86263-25-8.