Mikuláš Vymětal

Jan Gallas vidí ve svém článku „Mluvil ústy proroka Muhammada Bůh?“ (Protestant 8/07) v evropské lhostejnosti vůči karikaturám Mumammada i Ježíše Krista „transparentní znak duchovního úpadku naší evropské kultury“.

Kalich s biblí je ovšem také osvědčeným znakem naší církve, jakýmsi zavedeným evangelickým „logem“.

V evangelických sborech i církevních časopisech čas od času vzplane diskuse o kříži. Popudem bývá, že je tento symbol vnesen v nějaké formě do bohoslužeb nebo se objeví v návrhu výzdoby či označení sborových prostor či přímo ve znaku celé církve.

Skutky apoštolské 9,1–19

Skutky 9,1–19

…Na cestě, když už byl blízko Damašku, zazářilo kolem něho náhle světlo z nebe. Padl na zem a uslyšel hlas: „Saule, Saule, proč mne pronásleduješ?“ Saul řekl: „Kdo jsi, Pane?“ On odpověděl: „Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ. Vstaň, jdi do města a tam se dovíš, co máš dělat.“

…

Hebrejský výraz Tóra je nepochybně ústředním pojmem nejen hebrejské bible, ale celého židovství až dodnes. Z Tóry – na pergamen psaného svitku – se čte při synagogálních bohoslužbách. V rabínské literatuře se několikrát vyskytuje myšlenka, že na Tóře stojí svět – např.

Rozhovor s Mikulášem Vymětalem, účastníkem Druhé světové konference mezináboženského a mezicivilizačního dialogu v makedonském Ohridu 6.–9. 5. 2010

Rabínská literatura ve svém celku představuje písemně zachycenou ústní Tóru, která je neoddělitelným doplňkem písemné Tóry. Obě Tóry teprve společně vytvářejí jeden celek (asi tak, jako pro křesťany je celá Bible tvořena teprve dvojicí Starého a Nového zákona).