Kalich s biblí je ovšem také osvědčeným znakem naší církve, jakýmsi zavedeným evangelickým „logem“. Proto se domnívám, že je na místě ho používat při označování kostelů a modliteben zvenčí, protože tato označení jsou především záležitostí praktickou – aby lidé ve městě věděli, kde je evangelický sbor, a cizí návštěvník se na něj mohl doptat (a neskončil pak u modlitebny Církve bratrské, označené velkým křížem, jako se to několikrát stalo autoru těchto řádků).
Výzdoba modlitebny zevnitř vyrůstá z bohoslužebného života sboru, tedy z toho, že v prostorách se shromažďuje sbor především k Boží oslavě. Má tedy vycházet ze společného pochopení víry i v jejím dotažení do roviny estetické. K tomu je ovšem třeba shody v pochopení symbolů, kterými bude modlitebna vyzdobena. Tam, kde výzdoba z této shody nevychází, ale vychází např. z výsledků hlasování (které znamená vždy vítěznou a poraženou stranu) či z rozhodnutí úzké subkomise staršovstva, která třeba ani nebere příliš ohled na ty, kdo mají odlišný názor v pochopení symbolů, může nová, třeba i neobyčejně zdařilá výzdoba sborových prostor, vyvolat ve sboru zbytečné napětí.
Dvojí čertovo kopýtko má i toto mé pojetí: – V některých evangelických sborech kříž (někdy dokonce včetně korpusu) nepředstavuje pro členy sboru žádný problém, zvláště jedná-li se o výtvarně zdařilé pojetí kříže. Výtvarné pojetí zkrátka oslovilo a přesvědčilo i bývalé odpůrce kříže.
Na mnoha místech v církvi jsou také velice přátelské ekumenické vztahy – a tam, kde občasná společná bohoslužba vyrůstá z tohoto přátelství, slaví i mnozí evangelíci rádi bohoslužbu na místech, které jsou jejich představě o bohoslužebném prostoru vzdálená, a podílejí se na liturgických formách, jež jsou jejich vyjádření víry jinak zcela cizí (i když i to má své hranice).
Rozvíjející se ekumenismus na místní rovině a skutečnost, že i v naší církvi máme řadu nadaných výtvarníků, kterým je symbol kříže blízký, nabízí možnost, že se pohledu evangelíků na symbol kříže postupně změní. Násilné užití symbolu kříže při bohoslužbách či jeho zavedení do výzdoby sboru, nevyrůstající z vnitřní shody mezi těmi, kdo se tu shromažďují, ovšem možnost tohoto postupného zlepšování zase oddalují.