Jaroslav Vítek

K dobrému zvuku návodů k vděčnosti se nenápadně přidruží ještě jeden uspokojivý dojem: mohou se jevit jako potvrzení biblických podnětů k vděčnosti Bohu za jeho skutky po lidi.

Vzpomínka na samotné počátky církve v novozákonním spise Skutky apoštolů (2,1nn) zaznamenává nepředvídanou, nepřipravenou událost, k níž došlo nedlouho po velikonocích v Jeruzalémě

Když někdo říká něco jiného, než se od něj čeká, je obtížný.

Kontrast, s nímž se jeví v krajině ozářené sluncem místo ve stínu, může být docela výrazný

Oběť je děj, který se objevil zřejmě mnohem dřív, než kam sahá lidská paměť.

Průvodní text nabádal: „Odpočiňte si, zamyslete se a najděte vnitřní klid v Kjótu známém jako ‚město tisíce svatyní‘.“

Tak na tohle se zeptali zrovna evangelického faráře.

Evangelium podle Matouše 9,18–26

V Ježíšově působení se od začátku ukazovalo, jak těch, kdo ho potřebují, je ustavičně příliš mnoho. Když s ním tam v Galileji chtěli hovořit a naslouchali mu, stalo se asi víckrát, že nestačil domluvit, protože už na něj naléhal další, nově přišlý prosebník. Ten na nic nečekal, měl jiné starosti než se ohlížet na řádný a klidný chod Ježíšových rozmluv. Naléhavost jeho záležitosti nesnesla sebemenší odklad.

Text kázání: List Římanům 8,31–39

Je-li Bůh s námi,

kdo proti nám?

On neušetřil vlastního Syna, ale za nás za všecky jej vydal.

Jak by nám spolu s ním nedaroval všecko?

Kdo vznese žalobu proti vyvoleným Božím?