Jan Krejčí

Již delší dobu v sobě vedu zápas s otázkou, zda církev, ke které patřím (ČCE), jde správnou cestou.

Evangelický týdeník Kostnické jiskry přinesl už dvě poměrné rozsáhlé reakce na otevřený dopis ing. Jana Krejčího SR ČCE a ETF UK

Souběžně s festivalem trampských, folkových a country písní Porta ’91 probíhala v plzeňských kostelích sv. Bartoloměje a sv. Jana Nepomuckého porta catholica

Tak jako Ty

Je 31. 12. 1990 a já přemýšlím nad rozhovorem s br. Josefem Hromádkou

Krajské město Plzeň má třicet čtyři základních škol (s připojenými vesnicemi ještě více). Ř.k. církev učí náboženství na jedenácti školách, protestantské církve na školách v Plzni náboženství neučí. K výuce náboženství na školách máme zřejmě vnitřní odpor. Má se náboženstvím nahradit díra po komunistické občanské výchově? Jak říci necírkevním dětem, co je náboženství katolické a co evangelické? V Korandově sboru jsme se pokusili pozvat děti ze škol na náboženství, které učíme na faře. Mimo jedné spolužačky nikdo nepřišel. Jak dál?

nežili jen v době Ježíše Krista. Ježíšek Franta je z roku 1990 a nebyl ukřižován. Žije tady s námi a není jen jeden! Visí na kříži jen jako. Děkuji panu Velíškovi, že Franta je nahý – lépe jsem pochopil. Těch prvotřídně oblečených je naprostá většina. Má ruce beze svalů, protože nikdy poctivě nepracoval, má vyžrané břicho, protože po padla v práci (ale možná i v pracovní době, když se nikdo nedivá nebo když to má v pracovní náplni) pije a klábosí v hostinci. Je to normální chlap se zdravým přirozením a sexuálním pudem, za který se nestydí a který ve svém životě nijak neomezuje.

Ing. Jan Krejčí z Plzně napsal otevřený dopis redakci Evangelického časopisu (jehož titul Český bratr už dva roky mizí v podtitulu). Mj. v něm píše: