Již delší dobu v sobě vedu zápas s otázkou, zda církev, ke které patřím (ČCE), jde správnou cestou. Promluvit mne přinutily dva články – první je od br. M. Brože v Českém bratru č. 6/7 1990 „Jak se v církvi volilo“ a druhý článek je „Zpráva pro evangelickou veřejnost: dr. Josef Hromádka ve volbách nekandiduje“ od značky SR (není to prohlášení synodní rady?), uveřejněný v Kj č. 20/1990.
Bratr Brož píše, že orgán synodního. zastupitelstva byl vytvořen kvůli diskriminačnímu postupu státu vůči církvi. 18. synod zakotvil možnost dotázat se před volbou do vyšších funkcí na mínění sborů, resp. seniorátů a píše, že tato možnost může být zachována nadále jako dobrý princip. Budeme-li v církvi uvažovat, jak praktikovat volby, máme být prosti intrik, manipulaci i podbízivosti. Církev nesmí podlehnout ničemu jinému než důvodům a potřebám víry.
Musím připomenout, že tápání církve je dlouhodobé. Při návrhu pro volbu nového synodního seniora na 25. synodu i při vlastní volbě nebyl brán zřetel na mínění některých sborů a seniorátů. Při výběru i volbě dalo přednost synodní zastupitelstvo, a později i synod diplomacii, kterou svými schopnostmi reprezentuje br. dr. Hromádka. Chtěli jsme se mít dobře, i v nepříznivém prostředí dosáhnout co nejvíce výhod, v klidu si budovat svou církvičku. Druhá možnost, kterou bych nazval jako „pravdivý život“ a kterou pro mne reprezentoval bratr Jan Čapek, nejdříve vůbec nebyla navržena na kandidátku a později byla přehlasována.
Tak jsme si celkem spokojené žili, až přišel 17. listopad 1989, po němž se naše diplomacie rozjela naplno. Najednou nám šlo víc o stát než o církev (pokud církev nebude slaná, čím chce solit?). A tak nás stát v mnohém předběhl – nyní bychom se měli ze všeho dobrého, co je kolem nás, také trochu poučit.
26. synod pokračoval v lednu a vyslovil důvěru naší diplomacii. Konečně se o nás ví – máme svého zástupce ve vládě! Bratr Hromádka chtěl pomoci společnosti a pak se vrátit do čela církve. V Kostnických jiskrách se píše, že Celostátní aktiv občanů se obrátil koncem listopadu na tehdejšího synodního seniora (dosud jsem nikde nečetl zprávu, že by dr. Hromádka přestal být synodním seniorem) s žádostí o podporu svého programu. Dr. Hromádka toto hnutí podpořil a přijal kandidaturu do FS. Dále je popsáno, jak došlo k tomu, že jeho jméno bylo uvedeno na kandidátce do FS v hlavním městě Praze na nezvolitelném třetím místě!
Toto vše způsobilo, že jsem k br. dr. Hromádkovi ztratil důvěru. Především musím upozornit, že ve volbách neexistovalo nezvolitelné místo, např. v Západočeském kraji díky kroužkování voličů na volebních lístcích byla zvolena Marta Kubišová, ačkoli kandidovala až na osmém místě (po zvoleni se funkce vzdala). Pokud bratr dr. Hromádka chtěl podpořit duchovní obrodu národa, mohl to zajisté učinit jiným způsobem.
Církev na podzim čeká další pokračování 26. synodu. Zvítězí v církvi diplomacie (asi i ve svobodné společnosti více ceněná a přinášející výhody – hlavně materiální) nebo pravdivý život? Kdy se synod oprostí od intrik a manipulaci, kdy bude naše rozhodování podloženo vírou?
Cesta za Kristem je cesta, vyžadující pravdivý život jednotlivců i celého společenství církve. Myslíme-li na budoucnost, zkoumejme každý sám svůj život, zda je pravdivý a do čela církve volme podle pohnutek víry a ne podle vnějšího prospěchu.
22. června 1990