Souběžně s festivalem trampských, folkových a country písní Porta ’91 probíhala v plzeňských kostelích sv. Bartoloměje a sv. Jana Nepomuckého porta catholica (obohacená seminářem o evangelizaci, úvahami, svědectvími a mší) a ve sboru Karla Farského CČSH třetí ročník porty husitské.
U husitů jsem viděl skupiny Bonus (ČCE), Z nouze ctnost, Jen tak, Lipo, Paradox, De profundis (CČE) a Petra Lutku (ř. k.). Kázání farářky Silné z Mladotic bylo zaměřeno na letošní téma husitské porty „Mít či být“? Jasně a trochu jednostranné nás obvinilo z poměrného blahobytu a snahy po jeho dalším zvyšování na úkor chudších lidí a chudších zemí. Nevyslovená otázka však zůstala nezodpovězená: Z čeho a jak budeme žít a pomáhat druhým, pokud poctivou prací (byt u převážné většiny lidí motivovanou zvýšením osobní životní úrovně) nepostavíme hospodářství ve vlastní zemi na nohy? Je správné zůstat chudým, líným a žebrajícím (námi vyžebranou podporu mohl dostat někdo potřebnější!)?
V posledních ročnících porty katolické nebýval o spolupráci s jinými církvemi zájem. Díky za letošní pozvání! Bratr, který měl průvodní slovo, podal informaci o husitské portě, probíhající v konkurenčním čase a ohlásil i ekumenické bohoslužby na Portě, kterých se katolíci nezúčastňují, protože dávají přednost bohoslužbám ve svých kostelích.
Celkově byla letošní účast na Portě nižší než loňský rok. Na Dvoraně se amfiteátr přece jen zaplnil, ale zdá se, že Porta už po několik let hledá své místo a svou další cestu marně. Zaujal mne jediné Jaroslav Hutka, který byl letos na Portě poprvé.
V neděli dopoledne při ekumenické bohoslužbě v amfiteátru téměř nikdo nebyl. Paní MUDr. Langerová, iniciátorka akce „Dům, kde bydlí láska“ byla nešťastná. Z pódia zmizeli mikrofony, aparatura i zvukaři. Pořadatelé, kteří bohoslužbu předtím ohlašovali, se vůbec neobjevili. Porta tedy zůstala krásné „demokratická, svobodná a všem otevřená“. Postoj organizátorů zřejmé nechtěné prozradil předem v Portýru č. 4 autor Kobra v článku „Závoj pro Portu“, kde napsal, že na bohoslužby nepůjde, ale že je dobře, že tu jsou, protože Porta slaví 25 let, a to je třeba posvětit, jako je dobré posvětit občanský sňatek.
Připomenu jen, že vloni při první slavnostní ekumenické bohoslužbě na Portě byli mikrofony i zvukaři, uváděl Miroslav Kovářík, faráři byli v talárech a účastnil se i biskup CČSH bratr Semilsky. V hudební části bohoslužeb koncertovali tehdy Pepa Nos, Petr Lutka, Ivan Hoffman, Sváta Karásek a Bohdan Mikolášek. Byla vloni Porta prestižní politickou událostí, nebo se mohly ještě brát peníze z cizí pokladničky?
Letos při bohoslužbě zpívali evangelíci z Korandova sboru (De profundis), modlitby měli Benjamin Mlýnek (CČSH) a Luděk Sequens (ČCE), kázal br. farář Silný (CČSH) na text Lk 10,25–37. Kázáni mne oslovilo, ale odcházel jsem z bohoslužeb se stejným vnitřním pocitem jako z Dvorany Porty. I my křesťané (zatím marné) hledáme svůj způsob vyjádření. Jsou tu na místě bohoslužby, na jaké jsme zvyklí? Budeme-li potřebovat aparaturu a zvukaře, musíme si je sami sehnat a zaplatit. Je třeba hledat komornější scénu, než je amfiteátr na výstavišti. Chceme-li vytvořit otevřené společenství, nemá smysl Portu kopírovat.
Na závěr předala MUDr. Langerová vozík pro invalidy zástupci z Olomouce. Sbírka na Portě i ekumenických bohoslužbách byla určena na výstavbu „Domu, kde bydlí láska“ – bezbariérového domu pro vozíčkáře.
14. 7. 1991