Krajské město Plzeň má třicet čtyři základních škol (s připojenými vesnicemi ještě více). Ř.k. církev učí náboženství na jedenácti školách, protestantské církve na školách v Plzni náboženství neučí. K výuce náboženství na školách máme zřejmě vnitřní odpor. Má se náboženstvím nahradit díra po komunistické občanské výchově? Jak říci necírkevním dětem, co je náboženství katolické a co evangelické? V Korandově sboru jsme se pokusili pozvat děti ze škol na náboženství, které učíme na faře. Mimo jedné spolužačky nikdo nepřišel. Jak dál?
Poprosil jsem bratry salesiány, abych se mohl zúčastnit jejich výuky na škole. V sedm hodin ráno jsme byli ve třídě. Bratr Jožka udělal prezenci do třídní knihy – bylo přítomno deset dětí z třiadvaceti (později přibyli ještě tři opozdilci) ve věku od čtvrté do deváté třídy. Jeden chlapec omlouval kamaráda, že mu nedovolila přijít maminka. Všechny přihlášené děti jsou z necírkevních rodin. Hodina začala písní „Raketa“, kterou na kytaru doprovodil jeden chlapec (po hodině jsem se dozvěděl, že se píseň sám doma naučil). Následovalo opakování o Mojžíšovi – od narození až po sepsání Desatera. Někdy při opakování píší písemku. Zdálo se mi, že Jožka mluvil moc sám a příliš spěchal, zejména když se děti hlásily a chtěly něco samy říci. Pak zpívaly píseň „Mojžíš“ od Spirituál kvintetu. Nová úloha pro tento den byla o Danielovi. Z bible nic nečetli. Ukazovali si obrázky z „jugoslávské“ bible a zpětným projektorem si promítali moderní obrázek se třemi postavami v peci. Písně i výklad Jožka zvládl zpaměti s obdivuhodnou gradací. Na závěr si rozdali rozmnoženou křížovku na opakování látky z bible. Během luštění Jožka zjistil, že křížovka je těžká, že některé pojmy dosud neprobírali.
Celou dobu byly děti hodné a z počáteční ospalosti se postupně probudily. Každé dítě má svůj sešit, kam si vlepuje rozmnožené písně a mapy. Probranou látku si děti nezapisují. Písně jsou od Spirituál kvintetu, z katolického zpěvníčku a dvě i „naše“ mládežnické.
Cestou do práce jsem si s Jožkou povídal o výuce náboženství a o dětech. Bratři salesiáni přišli na školu z vlastni iniciativy. Udělali seznamovací informaci ve všech třídách a děti měly zájem. Předmět se jmenuje Základy křesťanství. Škola vlastní zpětný projektor, diaprojektor, video a možná i další pomůcky. Nic však sama nenabídne, o vše si musí Jožka říci. Předmět není známkován, ale děti by samy chtěly, aby se zkoušelo a známkovalo) Jožka má ukončeny první tři roky bohoslovecké fakulty a nyní vykonává praxi. Loučíme se a zvu Jožku k návštěvě našich nedělních dětských bohoslužeb.
Rozhodneme se pro výuku náboženství na školách? Jak vysvětlit dětem ve škole, kde katolíci již učí, že chceme učit také? Můžeme učit něco jiného než základy křesťanství?
Rozhodneme-li se učit základy křesťanství na školách, měli bychom se pokusit o spolupráci s katolíky, kteří již učí, ale i s ostatními církvemi, které dosud neučí. Jako pomůcku nemusíme mít obrázkovou „jugoslávskou“ bibli (není psaná dobrou češtinou, ilustrace jsou značné povrchní), mohli bychom zkusit čist ekumenický překlad. Místo zkoušeni a učení nazpaměť bychom děti mohli učit rozhovoru nad biblí a samostatnému přemýšlení. Troufneme si s tímto programem vykročit mezi necírkevní děti?
23. 4. 1992