Evangelický týdeník Kostnické jiskry přinesl už dvě poměrné rozsáhlé reakce na otevřený dopis ing. Jana Krejčího SR ČCE a ETF UK, aniž by tento dopis zveřejnil a dal tak čtenářům možnost učinit si vlastní úsudek Takovou metodu považujeme za ošklivou, a přestože jsme se k tématu již několikrát vyjádřili, dopis otiskujeme jako dokument.
Vážené sestry, vážení bratři!
V sobotu 15. 5. 93 proběhly v naší zemi veliké oslavy smrti Jana Nepomuckého. V Nepomuku se oslav zúčastnil i prezident republiky Václav Havel, který ve svém projevu mimo jiné řekl: „Jan Nepomucký byla jako více postav naší historie mučedníkem pravdy, ale též mučedníkem věrnosti. Jeho památka se stala nejednou a vždy neprávem předmětem nejrůznějších manipulaci. Naposledy tehdy, kdy byl jeho kult podezírán z toho, že je uměle budován proto, aby vytěsnit z paměti vzpomínku na jiného velkého mučedníka pravdy, Jana Husa. Tento trpký posmrtný osud je nám výzvou k tomu, abychom byli bděl(a vyvarovali se všech pokusů využívat číkoliv mravní čistoty a hrdinství účelově. Nejlepší by ovšem bylo, kdybychom už nikdy žádné mučedníky pravdy neměli. Pravda by se měla stát přirozenou mízou našeho života, mízou, z níž čerpáme svou sílu.“ (otištěno v LN 17. 5. 93)
Od té doby marně čekám, zda někdo z vedení ČCE a někdo z vedení ETF UK panu prezidentovi dokáže, že Pravda (Kristova pravda vedoucí k nápravě – to nejdůležitější z Husova odkazu) je mízou našeho života soukromého i života církve, mízou, z níž čerpáme sílu. Čekám asi zbytečně, vždyť již při návštěvě Jana Pavla II. v Československu synodní senior Pavel Smetana prohlásil, že nám nejde o rehabilitaci Jana Husa.
O oslavách Jana Nepomuckého se v církevním tisku odvážili kriticky napsat pouze Jan Heller (Kj č. 16) a Josef Smolík (Kj č. 22). Bratr Smolík se dokonce odvážil v obecné rovině napsat:. „Za tímto kultem tuší (evangelíci a občané bez vyznání – pozn. Krejčí) náznaky státního církevnictví, které se jim jeví jako anachronismus, který podlamuje věrohodnost evangelia.“
Mlčení vedení církve a bohoslovecké fakulty, to není anachronismus – to je útěk od mízy života! V čele státního církevnictví stojí dnes Václav Havel, který svoji morální autoritou zastínil v době normalizace téměř celý náš národ. Chápu, že se otevřeně s kritikou Václava Havla bojí ozvat např. bratr Smolík. Ale proč mlčí např. chartisté bratři Trojan a Hejdánek, nebo historičky sestry Rejchrtová a Melmuková? Proč mlčí, v době normalizace obdivovaný pro svou přímost, Jan Čapek?“
Když jsem v době federace napsal panu prezidentovi dopis, dostal jsem od jeho poradců (všeobecně kritizovaných pro odbornou neschopnost) cyklostylovanou odpověď, kde mně psali, že pan prezident dostává moc dopisů, a proto ten můj dopis mu nebyl předán, ale dostal ho k vyřízení ten a ten odbor. Po oslavách v Nepomuku jsem panu prezidentovi napsal dopis, na který mi noví odborně zdatní poradci nepovažují za nutné ani potvrdit příjem dopisu. Lituji, že jsem dopis nezaslal jako otevřený a nemohu ho nyní zveřejnit.
Je potřebí přemýšlet a mluvit o všem, co se stalo? Je správné Vaše mlčení? Pokud jde opravdu o mízu našeho života, pak nesmíme mlčet. Pak musíme říci: Pane prezidente, nemáte pravdu. Propůjčil jste svoji morální autoritu jako štít k uměle vymyšlené legendě.
Připomeňme si, i panu prezidentovi, znovu citát Josefa Pekaře: „Historický Hus je mluvčím našich dějin, kde vzpírají se v mravně ideovém záchvatu nejvýše, historický Jan z Pomuka pouhou zvlášť nevýznamnou epizodou, kterou teprv po staletích naplnila legendární potřeba plnějším obsahem mravné kulturním… Jan z Pomuka nezemřel jako vyslovený vyznavač náboženské nebo mravně pokrokové idey, jako to právem žádáme u všech velkých mučedníků.“ A slova bratra Smolíka: „Proto je projevem náboženské lhostejnosti a historické neodpovědnosti prosté stavět oba Jany na jednu rovinu vedle sebe podle Kollárových slov – váš je Hus, i Nepomucký, i Cyril.“
Vaše mlčení v době svobody a demokracie-naznačuje rozklad základů naší církve. Máme ještě právo se nazývat protestantskou církví? Ekumenismus, který nehledá Pravdu, ale především vzájemné výhody, skončí jako dům postavený na písku.
Tento dopis považujte za otevřený – kopie zasílám ke zveřejnění.
Váš Ing. Jan Krejčí, Plzeň