Irena Škeříková

Moje trpělivost se naplnila při náhodném sledování televizního přenosu z „českobratrské“ bohoslužby ve sboru v Benešově u Prahy.
Po mnoha rozhovorech s kolegy i ostatními členy českobratrské církve jsem zjistila, že zdaleka nejsem ve svých pocitech osamocena. Nechci kritizovat, jakým způsobem náš sbor v Benešově chválí Boha. Je to jistě věcí víry onoho sboru a zcela v kompetenci staršovstva. Problém však dle mého názoru tkví v tom, že tento způsob je vydáván za způsob českobratrský.

Mt 20,25–28

Při nedávném rozhovoru presidenta V. Havla s evangelíky v kostele u Salvátora prý zazněla otázka, položená poměrně vysoce postaveným úředníkem ČCE, co Václav Havel očekává od ČCE. V. Havel prý neodpověděl, odpovědi se vyhnul, zřejmě proto, aby nemusel dotazovaného uvést do rozpaků, za jeho, slušně řečeno, naivitu – či servilnost?

Evangelické akademie má nyní čtyři střediska: v Praze, Brně, Náchodě a Kroměříži. Dne 16. května 1992 se někteří současní i budoucí učitelé této školy sešli ke kratší konzultační schůzce, kterou svolaly farářky ČCE, které již na Evangelické akademii působí: Jana Kašparová (Brno), Jindřiška Krpálková (Praha) a Irena Škeříková (Praha). Několik otázek jim položil Pavel Keřkovský.

Kdo je zřizovatelem Evangelické akademie a jak dlouho na této škole učíte?

J. Krpálková: Zřizovatelem je ČCE prostřednictvím synodní rady a učíme tu od vzniku školy roku 1991.

K základu života, k Bohu, se dostáváme nejblíže tam, kde vstupujeme do vztahu k druhému člověku, kde vycházíme ze sebe a otevíráme se lidskému „protějšku“, ať už jako dávající nebo obdarovaní.