Mt 20,25–28
Při nedávném rozhovoru presidenta V. Havla s evangelíky v kostele u Salvátora prý zazněla otázka, položená poměrně vysoce postaveným úředníkem ČCE, co Václav Havel očekává od ČCE. V. Havel prý neodpověděl, odpovědi se vyhnul, zřejmě proto, aby nemusel dotazovaného uvést do rozpaků, za jeho, slušně řečeno, naivitu – či servilnost?
Co by se mělo očekávat od této církve jiného než od ostatních církví? Církve a křesťané v nich i mimo ně mají na tomto světě jediné a jedinečné poslání, a sice sebeobětovnou službu. Je s podivem, že onen bratr, přestože je bývalým farářem, toto neví, a dokonce si myslí, že by snad českobratrská církev měla mít jakési superspecifikum nad ostatními církvemi. Slyšíme Ježíšovo slovo: „Kdo se mezi vámi chce stát velkým, buď vaším služebníkem, a kdo chce být mezi vámi první, buď vaším otrokem. Tak jako Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé.“
Ježíš tato slova říká v reakci na přání matky Zebedeovců. U tohoto přání bychom se mohli chvíli zastavit. Matka Jakuba a Jana chce, aby Ježíš jejím synům ustanovil výsadní místa v království božím, po Ježíšově pravici a levici. Vidíme, že i v novozákonní době a naprosto odlišných zeměpisných šířkách, tedy v jiných tradicích, se chovaly matky velmi podobně jako ty dnešní. Jak často jsme dnes svědky podobné ostudné opičí lásky mateřské - matka se přimlouvá za své milované chlapečky, aby jim vydobyla protekční místo v království božím! Otřesné. Matky, zamysleme se nad sebou a vezměme si ponaučení z této tak zahanbující situace. Nemluvme stále zástupně za své mnohdy již dospělé děti, ony mohou svá přání vyslovit samy a často jsou tak moudré, že je nevysloví.
Ježíš tedy reaguje na přání, aby dva z jeho učedníků byli vyvýšeni nad ostatní. A uzemňuje Salome, matku Zebedeovců, poukazem na správný způsob vztahování se k druhým. Ne vyvýšení, ale služba, ne prvenství, ale nesvoboda – až otroctví. Církev a někteří její členové si dnes myslí, že teď to pojede, teď bude křesťanství triumfovat, teď se to ukáže – založíme např. stranu s křesťanským názvem, s křesťanskými stanovami, vyhrajeme volby, a pak už to té společnosti naočkujeme. V televizi má také každý plnou pusu křesťanství a snad by to někteří chtěli zmáknout do zákonů. Křesťanství, má-li to být kristovské následování, musí být spojeno s obětí. Musí být nenápadnou, vytrvalou službou, jak o tom čteme např. v lzaiášovi. „Můj vyvolený nekřičí, hlas nepozvedá, nedává se slyšet na ulici. Nalomenou třtinu nedolomí, nezkazí knot doutnající. Soud vykoná podle pravdy.“
Ta služba není jen onou službou charitativní, kterou dnes mnozí od církví až příliš vypočítavě očekávají, ale je také službou Pravdě. Sloužit Pravdě do sebezničení. Říkat pravdu ve chvílích euforických, kdy ji celý národ řve na ulicích – to je snadné. Ale křesťan musí na sebe vzít tuto službu, i když se to nenosí, i když všichni mlčí (možná mlčí proto, aby se někde něco nebrzdilo, aby to nenahrálo opozici, aby to náhodou nepřineslo politickou nestabilitu). Křesťané nemohou opět podlehnout pocitu, že se ubíráme do jakéhosi pozemského království božího, které bude nastoleno, až se dokončí ekonomická reforma. Ježíš byl větší realista než kdokoli z nás, když říká: „Víte, že vládcové panují nad národy a velicí je utlačují. Ne tak bude mezi vámi.“
Křesťan musí sloužit Pravdě také v obyčejných mezilidských situacích. Kolikrát jsme svědky hádek, manželských i jiných krizí, a říkáme si – po tom mi nic není, to je jejich věc. Ano, je to nepříjemné a nesklidíme za to pochvaly a hlavně se to dnes nedělá, plést se do takových „pikantérií“. Ale je to služba druhému, bez nároků na odměnu a projevuje se v tom naše odpovědnost za druhé vzhledem k Pravdě.
Obsahem kristovského následování je tedy služba, oběť. Možná, že to někteří z vás slýchají až příliš často, že k nim tato slova už přestávají mluvit. Jiní z vás jsou možná tím velkým nárokem Ježíšovým překvapeni. Ale je to tak. „Tak jako Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé.“ Amen
Bože, pro Ježíše Krista náš Otče, vyznáváme, že jsme neuvěřitelně sebevědomí a pyšní na své křesťanské životy, a přitom neustále kloužeme po povrchu… Prosíme tě, odpusť nám tuto naši ubohost a malost a dej nám svého Ducha svatého, který proměňuje nezměnitelná lidská srdce, otevírá oči a obnovuje mysl k poslušnému následování tvého Syna… Prosíme za lidi, kteří trpí nesvobodou, neláskou, lhostejností druhých, prosíme dej, ať jim umíme pomoci, prosíme za lidi v nesvobodné závislosti na drogách, alkoholu, na moci či na jiném člověku… Prosíme za státníky tohoto světa, za usmíření konfliktů, dej ať vysílaná pomoc vždy najde ty pravé adresáty, pomocná ruka ať je opravdu pomocnou rukou a ne rukou násilí. Ať naděje je vždy nadějí. Otče náš…