V poslední době se mi honí hlavou proces se Siňavským a Danielem, první velký proces po pádu Nikity Sergejeviče Chruščova. Siňavskij byl odsouzen k osmi letům vězení, Daniel dostal o tři roky méně. Když jsem v roce 1968 vyjel poprvé na Západ, objevil jsem v Londýně u katedrály svatého Pavla obchod, kde dávali zadarmo lidem z Východu zakázanou literaturu.
To léto jsme byli opilí svobodou. Poprvé jsme ji dýchali, hledali, hovořili jsme o ní. Stáli jsme nekonečné fronty na víza. Spekulovali, jak se dostat co nejdál. Nic nebylo nemožné. A pak to přišlo: Přijel jsem s náklaďákem na hranici ve Folmavě a celník se ptá, kam že jdu.
„Tak nám zavedli víza, paní Namová!“ řekl válečný veterán Hue letos v březnu na periferii Hočiminova města. Neměl rád komunistický režim, ale nikdy proti němu nebojoval. Konec války ho zastihl v Saigonu a Česká republika byla pro něj zemí zaslíbenou. Těšil se, že si v Kutné Hoře, kterou znal jen z obrázků, zařídí krámek.
Pokud bych hledal povolební titulky pro bulvární noviny, mohly by znít takto: Povolební souboj Řecko-Rumunsko pokračuje; V poločase vedou Rumuni 3:0 nebo Za poslední rok se snížil český dluh o 1,59 miliardy kanadských dolarů, což odpovídá 31,8 miliardám českých korun. Ministr Janota je kandidátem na Nobelovu cenu za ekonomiku.
Krátce po úmrtí Václava Havla oslovila redakce několik osobností, kterým jsou blízké Havlovy životní zápasy a témata, aby vyjádřily, v čem pro ně byl Václav Havel inspirativní, v čem zůstávají jeho postoje a důrazy důležité dnes, popř. v čem vidí souvztažnost mezi jeho duchovními východisky a (evangelickým) křesťanstvím.