Jaroslav Raich se narodil roku 1947, po studiu ekonomie vystudoval Evangelickou teologickou fakultu v Praze a působil jako farář v Českobratrské církvi evangelické nejprve v Trutnově a pak v Novém Městě pod Smrkem.
Humor a ironie biblických proroků ožívají v Ježíšově výroku, že „snáze projde velbloud uchem jehly než bohatý do Božího království.“
Text: Jan 11,14–44
J 11,14–44
V sobotu před Květnou nedělí se brány areálu Moravských bratří v nizozemském Zeistu otevřely pro účastníky slavnosti, při níž s přáteli a spolupracovníky zblízka i zdáli děkovala Hebe Kohlbrugge za svých 100 let.
Hledíme-li na náboženství jako na materiál ke konzumu spirituálních hodnot, pak mají pravdu sociologové, a je možné hovořit o „náboženském trhu“ a o „tržním boji o klienta“.
Někdy v lednu jsme se při redakční debatě o tématech pro Protestanta vraceli k homosexualitě a s ní spojené netoleranci. Zaznělo přitom, že v tématu netřeba pokračovat, neboť podstatné bylo (v Protestantu) řečeno a máme naléhavější záležitosti.
Jako šestý svazek homiletické řady nakladatelství Eman vyšel soubor kázání Pavla Skály (1956–2003), někdejšího faráře ČCE ve Strmilově, v Miroslavi a v Horní Krupé.
Šest slepých uliček v přemýšlení o liberální církvi
Jsou evangelické sbory otevřené? Netrpíme doktrinářskou sevřeností? Co si o nás nezasvěcení myslí? Mladý realitkář z Jižního Města se mě zeptal: „Vy jste farář z toho nového kostela u Chodovské tvrze? A tam se smí?“
Ano, smí se k nám? A když se k nám smí, co se vlastně v kostele smí? A co se nesmí?
Vzpomínka na Karla Trinkewitze