Když jsem dával souhlas k tištění zkrácené verze rozhovoru s Tomášem Trusinou (Protestant 2 a 3/99), tak jsem si neuvědomil, že moje řádky umožní text číst tak, že nelze vyloučit, že se právem říkalo o Drápalových, že „jsou fízlové, jenom proto, že byli poměrně brzy propuštěni z vězení.“ Větička, kde to označuji jako „hrubou pomluvu“, vypadla.
Zamést si před vlastním prahem
navrhl redaktor náboženského vysílání ČR Miloš Rejchrt ve svém komentáři 20. 2. 1999. Otevřený dopis předsedovi vlády ohledně neřešeného vztahu státu a církví navrhuje doplnit otevřeným dopisem do vlastních řad. Zde je jeho znění:
Je skutečně současné paradigma náboženské? Není z hlediska mezináboženského dialogu paradoxně rozhodující spíše paradigma etické, popř. paradigma sekulární etiky? Dalaj Lama XIV., panovník a myslitel tibetský, žijící v exilu od roku 1956, držitel Nobelovy ceny míru (1989), pozoruhodným způsobem ocenil sekulární etiku jako perspektivní oblast mezináboženské domluvy.
Talár je černý, pane faráři
a já se tolik bojím
černých slov
z té vaší černé bible
kde se to černá sazí vin
jež udělala jsem
a ještě udělám
to vím
Ale dnes mě hrozně tíží
vina tajná? Ne
A ani Levitikus nepoví to na mě, pane faráři
Je to jaro
to silné zelené víno
je to mých šestnáct let
a dvě poupata ňader