4/1992

29. 3. 1992 při slavnosti v Naardenu

„Nebo milostivé léto jest, proto za svaté je míti budete; ze všelikého pole jistě budete úrody jeho.“

Lv 25,12

„Je to Boží rok louten.“

Tohle byla stará holandština. Dnes říkáme „milostivé léto“. Sám Komenský tomu roku říkal „rok milosti“. Rok milosti Boží. A právě to chce Komenský hlásat. Protože když je udělována milost ve jménu Božím, pak lidé docházejí spravedlnosti. Pak jsou propouštěni a dluhy promlčeny. Pak je svoboda. Pokoj.

Snad už jen čarovná stařenka, na těle i na duši sklíčená,

na duchu však mladice potrhlá, může mne potěšit v tom loji.

Nad hrobem je zamilovaná – do mne a ještě do jednoho. Modlitba za národ, za nás

i za celý svět, a pak vyznává mi lásku, usmíváme se

na sebe

jak dvě imbecilní sluníčka, laskavě, okouzleně,

a já zas možná jednou uvěřím

– šemá jisráel,

Hospodin Bůh atd.

Hugo Pinkas, 1988