Číslo
Snad už jen čarovná stařenka, na těle i na duši sklíčená,
na duchu však mladice potrhlá, může mne potěšit v tom loji.
Nad hrobem je zamilovaná – do mne a ještě do jednoho. Modlitba za národ, za nás
i za celý svět, a pak vyznává mi lásku, usmíváme se
na sebe
jak dvě imbecilní sluníčka, laskavě, okouzleně,
a já zas možná jednou uvěřím
– šemá jisráel,
Hospodin Bůh atd.
Hugo Pinkas, 1988