V první polovině března poletíme s Divokými husami Prahy podpořit občanské sdružení Green Doors. Pomáhá mladým lidem s duševním onemocněním, nejčastěji schizofrenií. Provozuje tři tréninkové kavárny v Praze, kde se klienti v rámci rehabilitace připravují na své budoucí pracovní zařazení.
JÁ – BÍLÁ STRÁNKA pro písmo tvé jsem.
Bílá stránka, nepopsaná zatím.
Vše tvé přijmu. Cokoli dej sem –
dobré uchovám a stokrát vrátím.
Jsem černozem a tys můj slunce svit,
déšť, co padá na žito i na pýr.
Pán můj, Pánbůh – a vždycky budeš, viď?;
a já jsem – černá zem a bílý papír.
10. července 1918
Když jsem kdysi pracoval na Smíchově jako čistič kanálů a stok, trávili jsme (po splnění úkolů) valnou část ve smíchovských hospodách. Tam jsem zahájil přednášky o osvícenství, Havlíčkovi, Masarykovi, ale i o Patočkovi a Hejdánkovi. Frekventována byla témata jako svoboda, odpovědnost, přesvědčení, láska.
AKTUÁLNÍ SLOVNÍČEK BIBLICKÝCH POJMŮ
Kohákova otázka na počátku knihy zní: „Co to vůbec znamená, být Čech? Má to ještě nějaký smysl? A zajímá to ještě někoho?“ (s. 19). Od počátku knihou proniká Kohákův skepticismus, skoro bych ho nazval apokalyptickým.
S mimořádným zaujetím jsem přečetla obsáhlou recenzi překladu dokumentární knihy Anny Bikont My z Jedwabneho (Protestant 1/2010) o dosud málo známých rozměrech holocaustu na území Polska. Upozorňuji čtenáře Protestanta na studii Timothy Snydara: Holocaust, opomíjená skutečnost. Vyšla v posledním čísle minulého ročníku Listů. Zařazuje popisované události do širších evropských souvislostí.
Do 4. dubna lze v Císařské konírně Pražského hradu zhlédnout výstavu Umění české reformace (1480–1620). Jsou zde vystavena jedinečná umělecká díla: sochy, malované oltářní desky, iluminované rukopisy, Klaudiánova mapa Čech, Jenský kodex, Litoměřický graduál s vyobrazením mistra Jana Husa, práce B.
Koncem ledna zemřel americký spisovatel Jerome David Salinger, veřejnosti známý především jako autor kultovního románu Kdo chytá v žitě z roku 1951, jehož výtečný český překlad od L. a R. Pellarových vyšel prvně roku 1960.
Balabán a ženy, to se rýmuje. Už mnohokrát se osvědčilo, že Milan Balabán byl obdarován vzácným a nečastým darem. V tématech, kterým se jiní autoři buď vyhýbají, nebo se jich zmocňují s alibistickou opatrností a chudokrevností, jeho texty svítí svěžestí, sálá z nich rošťácká radost z nekorektnosti, jsou v plném slova smyslu šťavnaté a vzrušující.
povedaná v evanjelickom kostole v Ružomberku 20. 11. 2009
Galatským 5,1: „Kristus nás osvobodil ke svobodě. Stůjte proto pevně a nenechte si na sebe zase vložit otrocké jho.“
Sestry a bratří,