1/2018

Řeč o Bohu, která odhlíží od utrpení, už není možná

Julia Lis a Benedikt Kern působí na Institutu pro teologii a politiku v německém Münsteru.

Ráno nás vyzvedli dva podezřelí taxikáři a vezli nás nás na hranice s Jordánskem. Rusky prohodili něco v tom smyslu, že zboží je kompletní. Mafiáni? Předali nás na hranicích jinejm lidem a ti pak zase jinejm lidem, ti předali peníze z cestovky jednomu podezřelýmu dandymu, následovalo několik kontrol pasů a razítko Jordánska v pase.

Text: Matouš 10,17–22 Čtení: Skutky 6,8–10 a 7,54–60

Sk 6,8–10 a 7,54–60

Svoboda vůči patriarchálním zvyklostem

U Jákobovy studny se s Ježíšem setkává samařská žena (Jan 4,5–26). Nejprve zazní Ježíšův dotaz, může-li mu žena, držící v ruce vědro, nabrat vody ze studny a dát napít. Následuje dlouhý rozhovor. Pro onu ženu byl rozhovor zvláštní už proto, že Ježíš, na první pohled Žid, se s ní začal bavit.

Michail Bulgakov v románu Mistr a Markétka načrtl základní rysy nového sovětského člověka. Z křesťanské tradice přejal pouze postavu ďábla a svým paradoxně-symbolickým způsobem vyjadřování stopuje jeho působnost v rusko-sovětské společnosti dvacátých let minulého století.

Text Petra P. Payna Teologie ve výbavě současného zločince (Pt 9/17), který převzala Přítomnost, vyvolal debatu s některými vězeňskými kaplany. Protože na žádost redakce o odezvu zatím nereagovali, přetiskujeme text, který vyšel jako reakce v Přítomnosti 8. 12. 17.

Andrej Tarkovskij ve filmu Solaris říká: „Milujeme jen to, co můžeme ztratit!“ Pomalu jsme se dostali do věku, kdy toho každým rokem ztrácíme stále víc a víc. Většinou ke konci roku bilancujeme a zjišťujeme, kdo odešel, a zároveň si připomínáme, co v nás z toho člověka zůstalo, co zůstalo v anonymním vědomí lidského společenství.

Bylo to v létě roku 1952, kdy probíhala čtrnáctidenní evangelická lesní brigáda v Jeseníkách ve vesnici Jozefová, jejíž němečtí obyvatelé byli po válce odsunuti. Jozefová ležela v kopcích nad polesím Františkov nedaleko městečka Branná severně od Hanušovic.

Pokus o převod písně, kterou komunita Iona zpívá již od r. 1992

Uprchlíci

John L. Bell

1. Kam to běží uprchlíci?
Dítě, otec i matka,
v děsu, co to opustili,
cesta vpřed hrůzně vratká.

Rubrika Pro homine je volná řada textů, v nichž se autoři snaží přiblížit křesťanská popř. biblická témata současnému člověku. V letošním roce zamýšlíme sledovat téma „Jak má znít konkrétně hlas křesťanů, popř. církví v dnešní Evropě?“ a zároveň přinášet perspektivu odjinud z Evropy.