10/1994

Bulat Okudžava

Naděje, rukou svojí bílou

zahraj mi

něco takovýho,

červánek aby z tváře spad

jako když koně vyjdou z vrat.

 

Zahraj mi

něco takovýho

bez žalu, klidu pokojnýho,

bez not a kláves, bez rukou...

O tom,

že nešťastnej jsem,

lžou!

 

I plakat budem i se smávat,

jen nevzdávat se, nepoddávat...