právě jsem obdržel text Vašeho rozhlasového projevu na stanici Radiožurnál z 9. července 1994, ve kterém jste napadl věrohodnost Křesťanské mírové konference. (p. p. – otištěno v Protestantu 7/94)
Váš nesmlouvavý postoj vyplývá z toho, co jste v minulosti sám zažil. Chápu, že jste v souvislosti s KMK musel snášet nejrůznější ústrky, ale přesto Vás prosím, aby Vaše tvrzení byla méně jednostranná a abyste si uvědomil, čeho KMK dosáhla za 35 let své existence (už to není „dítě“, ale zdravý a zralý dospělý!) Zdá se, že Váš postoj k nám je určován téměř výhradně tím, co říkali a podnikali úředníci Státní bezpečnosti a představitelé bývalé komunistické vlády. Neskrývám, že minulost KMK obsahuje mnohé, zač musíme činit pokání. (V tomto ohledu ale nejsme jistě v církevních kruzích bývalých socialistických zemí sami!) Je pravda, že se bývalé komunistické vlády pokoušely použít KMK ke svým vlastním cílům – ale není pravda, že „KMK jimi byla přímo řízena“. Nyní jsou k dispozici dokumenty – zvláště ze setkání ministrů pro náboženské otázky „socialistických“ zemí – ze kterých je jasné, že nebyli nikdy s KMK zcela spokojeni. Nelíbilo se jim, že KMK byla pevně teologicky zakotvena a pokoušeli se orientovat ji pouze na strategické aspekty mírové práce. Zde ale neuspěli, neboť KMK se rychle stala celosvětovým hnutím, které vidělo mír ve vztahu ke spravedlnosti a harmonii stvoření.
Ještě důležitější je, že KMK je a byla po mnoho let světovým ekumenickým hnutím. Vaše zkušenost Vám pochopitelně znesnadňuje vidět věci nezaujatě – ale mnoho jiných má zkušenosti velmi odlišné.
KMK se těší úctě u Nelsona Mandely a jeho spolupracovníků v Africkém národním kongresu, protože podporovala jeho zápas dávno předtím než hlavní proud ekumenického hnutí.
KMK se těší úctě u Palestinců, neboť jsme neochvějně stáli na jejich straně, když volali po spravedlnosti v době, kdy je většina církví považovala za teroristy.
KMK se těší úctě tisíců lidí v Latinské Americe, protože rozumí jejich touze po svobodě a důstojnosti a svoji podporu míní zcela nedvojznačně.
Bangladéšská KMK má stovky členů, neboť je zřetelné, že se postavila na stranu chudých a bezmocných tak jak to činil Kristus.
OSN udělila KMK titul „Zpravodaj míru“ protože jakožto nevládní organizace akreditovaná u OSN jsme hráli aktivní roli v její práci. V současné době se naplno zabýváme otázkami ochrany životního prostředí formulovaných konferencí OSN Summit Země.
Já osobně jsem v KMK angažován více než 20 let. Posledních několik let zastávám funkci koordinačního tajemníka hnutí. Nepochybuji o tom, že KMK je organizací globálního rozměru se skutečnou vnitřní integritou a spolehlivě založena v evangeliu a křesťanské víře. Za mnoho věcí se musíme kát – ale to nijak nesnižuje moji neokázalou hrdost nad tím, čeho KMK za léta své činnosti dosáhla a nad kvalitou a věrností lidí nejrůznější barvy pleti i národnosti, kteří nesou její dílo doprostřed proměněného světa.
Zakladatel KMK – význačný český teolog Josef Hromádka – řekl, že její úkol je „vyslovit daleko rozhodnější slovo“ než jsou připraveny říci církve ve světě. Ke klíčovým problémům míru, osvobození a spravedlnosti jsme byli schopni tato slova říkat znovu a znovu a najdete mnoho lidí, zejména v Asii, Africe a Latinské Americe, kteří na to nezapomínají.
Náš úkol v dnešní době je jasný. Po zhroucení centrálně plánovaných ekonomik následuje evidentní selhání systému volného trhu, pokud jde o sociálně a ekologicky udržitelný rozvoj. Pokoušíme-li se objevit nový světový řád, který by byl opravdu spravedlivý, otevřený všem (participativní) a trvale udržitelný, svědectví KMK je stále významnější a relevantnější.
Náš Pán řekl, že nás poznají po ovoci. Jsem přesvědčen, že KMK má být souzena podle toho, co jsme skutečně vykonali.
Doufám, že se jednoho dne budeme moci setkat, buď na veřejnosti nebo i v soukromí a o těchto problémech diskutovat.
Přeji Vám radost a pokoj ve vaší duchovenské službě.