V Amsterdamu zřídil roku 1626 Manasse ben Israel tiskařskou dílnu. V té době se v Holandsku usídlovalo mnoho Židů, kteří tam přišli kvůli náboženským svobodám.
Tehdy se začínal i v židovském společenství uplatňovat mědiryt, zpočátku ovšem pouze na titulních stranách.
(U. Schubert, Jüdische buchkunst, zweiter teil. Graz 1992, s. 58-62.)
Rád bych upozornil na právě probíhající olomouckou výstavu s názvem Hra v kostky / Vítězslav Nezval a výtvarné umění.
Další ilustrace se v pražské Hagadě se staršími rukopisy neshodují ikonograficky, ale tematicky. Jde například o obraz „Hasenjagd“, který se objevuje v mnoha aškenázských rukopisech jako mnemotechnická pomůcka.
V roce 1526 Geršom ben Solomon Ha-Cohen a jeho bratr Gronem publikovali ilustrovanou hagadu,1) která obsahovala šedesát ilustrací, což byl na tehdejší dobu poměrně vysoký počet.
Nejstarší tištěná hebrejská kniha, jež nese datum, je Rashiho komentář k Pentateuchu, jenž se objevil v Itálii, v Reggiu di Calabria v roce 1475. (Více o význačném státníku a učenci I. Abravanelovi viz. cit výše, str. 22.)
Opačnou tendenci, směrem k zobrazování figurálních motivů, lze pozorovat právě v případě Hagad. Iluminátorům vyhovovaly Hagady i vzhledem ke svému malému rozměru a nakonec i velkou popularitou a faktem, že nebyly určeny pro užití v synagogách, ale při domácí pobožnosti. Jeden z příkladů je Hagada pocházející ze Španělska ze 14. stol.
(Cecil Roth [ed]. Franz Landsberger. Jevish Art an Ilustrated History. Valentine Mitchell – London 1971. Obrazová příloha je použita také z této knihy.)
Druhou etapou je doba po zničení chrámu. Zničení Chrámu, dosavadního centra náboženského kultu, nové životní podmínky a otřesy ve všech oblastech života židovské komunity, to vše se nutně odrazilo i v životě náboženském. Bohoslužby i liturgie nabývají pozměněných forem, svátky, mezi nimi i Pesach, opět mění svou duchovní náplň.
Složitý vývoj různých částí, jež obsahuje tato modlitební kniha, popsal B. Nosek v pesachové hagadě vydané v Praze roku 1996 v nakladatelství Sefer. Některé části je zde vhodné připomenout. Nosek rozděluje z historického hlediska dvě hlavní etapy. Tou první je doba po návratu z babylónského zajetí.