Petr Turecký

Každý rok se s katolickým kolegou scházíme při otevření jedné lesní studánky. Z určitého úhlu viděno by se dalo říci, že konáme pohanský obřad. Světíme studánku. Žehnáme studánku. Kolega v jedné části obřadu stříká vodou z té studánky po lidech. Celý obřad začíná hymnou. Na přípravě akce se podílejí myslivci, pro mnohé zvláštní podezřelá skupina. Přicházejí obyvatelé místní vesnice, většinou katolíci, ale pár lidí dorazí i z našeho sboru. Les je součástí lesa, v němž se kdysi v době předtoleranční konaly zakázané protestantské bohoslužby.

Úvodní slovo k výstavě Jana Eipella v Soběhrdech

I kdyby mě opustil můj otec, moje matka, Hospodin se mě vždy ujme. (Žalm 27,10)

Ta výstava je zajímavá z několika důvodů. Jednak se koná v roce, kdy si připomínáme sté výročí vzniku naší republiky, a jednak je svědectvím zápasu člověka o hledání vlastní identity, která se v případě Jana Eipella úzce dotýká osudů poválečného Československa.

Podíval jsem se
na své zabahněné boty
prach stvoření
dopadající
na domy
stažené z kůže

dočasné chvosty
neposedných
zvířátek
často svazovaných
a bitých

procházím ulicemi
v zabahněných botách
oblékám se do svátečních rouch

Ráno nás vyzvedli dva podezřelí taxikáři a vezli nás nás na hranice s Jordánskem. Rusky prohodili něco v tom smyslu, že zboží je kompletní. Mafiáni? Předali nás na hranicích jinejm lidem a ti pak zase jinejm lidem, ti předali peníze z cestovky jednomu podezřelýmu dandymu, následovalo několik kontrol pasů a razítko Jordánska v pase.

Doba, v níž vznikají první díla židovské knižní malby, odpovídá spíše období působení malířů řadících se k baroknímu slohu než k období rokoka: M. A. Lublinský, D. Strauss, J. J. Etgens, M. J. Fissé, K. F. J. Haringer… U nich se také různě objevují již rokokové prvky, např.

Jak vypadalo umění té doby na Moravě? V knižní malbě se naplno projevuje barokní symbolismus. Zejména v díle Martina Ant. Lublinského (1636–1690) – umělce, jež prošel pravděpodobně školením u Karla Škréty. Jeho typický výtvarný projev nacházíme ve výzdobě zemských desek nebo členských matrik (obr. 1).

(U. Schubert, Graz 1992, s. 90–91.)

Šabtaj Šeftl ben Zalman Auerbach byl potomek uprchlíků z Vídně usazených v Mikulově, který vytvořil reprezentativní Jocerot (Kniha modliteb, dále viz slovníček) pro pražskou Maiselovu synagogu: Ms 242 (Fotografie mi laskavě poskytlo ŽMP

(U. Schubert, Jüdische buchkunst, zweiter teil. Graz 1992, s. 84–86.)

Arje ben Jehuda Leib z Třebíče

Židovská komunita v Třebíči patřila k nejstarším, v nichž působili židovští písaři a malíři miniatur. (Schubertová sice uvádí, že komunita je nejstarší, je však otázkou, zda malíři provozovali své řemeslo tam, či jako mladí odcházeli do učení jinam.