Úvodní slovo k výstavě Jana Eipella v Soběhrdech
I kdyby mě opustil můj otec, moje matka, Hospodin se mě vždy ujme. (Žalm 27,10)
Ta výstava je zajímavá z několika důvodů. Jednak se koná v roce, kdy si připomínáme sté výročí vzniku naší republiky, a jednak je svědectvím zápasu člověka o hledání vlastní identity, která se v případě Jana Eipella úzce dotýká osudů poválečného Československa.
Podíval jsem se
na své zabahněné boty
prach stvoření
dopadající
na domy
stažené z kůže
dočasné chvosty
neposedných
zvířátek
často svazovaných
a bitých
procházím ulicemi
v zabahněných botách
oblékám se do svátečních rouch
Ráno nás vyzvedli dva podezřelí taxikáři a vezli nás nás na hranice s Jordánskem. Rusky prohodili něco v tom smyslu, že zboží je kompletní. Mafiáni? Předali nás na hranicích jinejm lidem a ti pak zase jinejm lidem, ti předali peníze z cestovky jednomu podezřelýmu dandymu, následovalo několik kontrol pasů a razítko Jordánska v pase.
Doba, v níž vznikají první díla židovské knižní malby, odpovídá spíše období působení malířů řadících se k baroknímu slohu než k období rokoka: M. A. Lublinský, D. Strauss, J. J. Etgens, M. J. Fissé, K. F. J. Haringer… U nich se také různě objevují již rokokové prvky, např.
Jak vypadalo umění té doby na Moravě? V knižní malbě se naplno projevuje barokní symbolismus. Zejména v díle Martina Ant. Lublinského (1636–1690) – umělce, jež prošel pravděpodobně školením u Karla Škréty. Jeho typický výtvarný projev nacházíme ve výzdobě zemských desek nebo členských matrik (obr. 1).
(U. Schubert, Graz 1992, s. 90–91.)
Šabtaj Šeftl ben Zalman Auerbach byl potomek uprchlíků z Vídně usazených v Mikulově, který vytvořil reprezentativní Jocerot (Kniha modliteb, dále viz slovníček) pro pražskou Maiselovu synagogu: Ms 242 (Fotografie mi laskavě poskytlo ŽMP
(U. Schubert, Jüdische buchkunst, zweiter teil. Graz 1992, s. 84–86.)
Židovská komunita v Třebíči patřila k nejstarším, v nichž působili židovští písaři a malíři miniatur. (Schubertová sice uvádí, že komunita je nejstarší, je však otázkou, zda malíři provozovali své řemeslo tam, či jako mladí odcházeli do učení jinam.
(Schubert, Urschula, Jüdische buchkunst, zweiter teil. Graz 1992 s. 62-67.)
Vydal ji v roce 1609 Israel ben Daniel Zifroni v domě benátského patricia Giovanni di Gara.