Opačnou tendenci, směrem k zobrazování figurálních motivů, lze pozorovat právě v případě Hagad. Iluminátorům vyhovovaly Hagady i vzhledem ke svému malému rozměru a nakonec i velkou popularitou a faktem, že nebyly určeny pro užití v synagogách, ale při domácí pobožnosti. Jeden z příkladů je Hagada pocházející ze Španělska ze 14. stol. (viz obr.) Nalezneme v ní ilustrace některých biblických příběhů i obrazy z dobového života. Je na nich například synagoga se svatostánkem určeným pro Tóru nebo rozdávání nekvašeného chleba před začátkem svátku. Je patrno, že umělec stále podléhá určitým obsahovým omezením: Bůh není znázorněn.
V iluminacích středověkých hagad se objevuje také vliv francouzského umění. Figurám z rukopisů se podobají některé skulptury pošetilých panen na katedrálních portálech. V Hagadách se záhy objevují žánrové scény. Nejedná se však o žánrovou malbu v přesném slova smyslu, ale žánrovou malbu s náboženským obsahem. To je typické pro umělecké zpracování Hagad i v pozdějších dobách.
V Itálii vyvrcholil středověký vývoj židovského knižního umění. Pracovali tam němečtí imigranti, jejichž styl byl potom promísený s místním italským. Jedním z krásných příkladů rukopisů vzniklých v Itálii – ovšem stále ještě s hojným užitím složitého dekoru poukazujícího na kořeny v arabském Španělsku – je Bible z roku 1503 (viz obr.). Typ portálu vytvořeného geometrickou perspektivou poukazuje zcela jasně právě na renesanční umění italské.
Další vývoj byl již zcela ovlivněn vynálezem knihtisku.
Obrazová příloha dle výběru:
Smrt prvorozených Egypťanů; Egypťané obdarovávají Izraelity. Hagada, Španělsko, 14. stol. British Museum, London. OR. MS. 1404.
Titulní stránka z knihy Jozue. Bible napsaná v Portugalsku a iluminovaná v Itálii kolem r. 1500. Bibliotheque Nationale, Paris. Cod. hebr. 15, fol. 137.