(U. Schubert, Jüdische buchkunst, zweiter teil. Graz 1992, s. 84–86.)
Moše Leib byl po Arjem ben Jehudovi druhou významnou osobností moravských písařů. Jeho otec pocházel z Brodu (pravděpodobně Uherský Brod na Moravě). (Emile G. L. Schrijver, s. 29. Údaj je uveden v kolofonu Geldernské Hagady. Podle Schubertové byl synem rabiho Wolfa. Sám Moše byl pak činný v Třebíči. U. Schubert, s. 84.) Otázka místa působení Mošeho není spolehlivě vyřešena. (E. Schrijver se domnívá, že Moše Leib nepracoval ve svém rodném městě, neboť v tomto případě by zněl odkaz na titulní stránce „bi-trebitsch“ (v Třebíči) a ne „mi-trebitsch“ (z Třebíče). Odporuje to však doměnce Franze Landsbergera, že Simeon von Geldern, syn Lazara von Geldern, potkal písaře ještě v roce 1755 během návštěvy v Třebíči. Schrijver, s. 29.) V roce 1713 vytvořil Moše Jehuda z Třebíče, zvaný Leib, syn Benjamina Wolfa Broda, ilustrovaný rukopis, který platí za jeho nejrannější dílo: patří k tzv. Mohel – knihám, (Spadají pod skupinu tzv. Birkat ha-mazon.) obsahujícím modlitby a náboženská ustanovení pro obřízku. Kniha se dříve nacházela v Bibliotheca Rosenthaliana v Amsterdamu, avšak od druhé světové války je nezvěstná. V roce 1717 dokončil autor (kromě Hagady Cincinnati) ještě další rukopis; obsahoval bohoslužebné písně a „Výroky otců“. (Výroky otců – talmudický traktát. Pirkej Avot: Výroky otců: traktát babylónského talmudu s paralelním českým překladem. Praha 1994.) Čtvrtý rukopis, z roku 1723, který obsahoval denní modlitby, se nachází v Židovském muzeu v Budapešti. Tam se také nachází nedatovaný rukopis od Mošeho Leiba s mystickými modlitbami pro šabat. (Emile G. L. Schrijver, s. 28nn.) Signovány a datovány jsou od něj dva rukopisy pesachových Hagad.
Hagada zv. Druhá Cincinnati
Starší z obou Hagad pochází z let 1716/17 a nachází se v Cincinnati. (Hebrew Union College – Jewish Institute of Religion, Ms 444/1. U. Schubert, s. 84.) Jednotlivé ilustrace následovaly předlohu Amsterdamské Hagady z roku 1712, která byla na trhu teprve krátce. (Dostala se na Moravu přes Mošeho Gompertse, jenž s vydáním Amsterdamské Hagady emigroval do Prossnitz na Moravě roku 1690. Z Moravy potom mnoho malířů emigrovalo do Holandska kvůli zákonu vydaném císařem Karlem VI roku 1726–1727 namířeném proti Židům žijícím právě v Čechách a na Moravě. Více: E. van Voolen. in: Adri K. Offenberg, E. G. Schrijver, F. J. Hoogewoud. Bibliotheca Rosenthaliana/Treasures of Jewish book lore. Amsterdam 1994, s. 68.) Na titulní straně byl uveden oblíbený údaj, že Hagada je napsána písmeny z Amsterdamu. Kromě figur Mojžíše a Árona, stojících v červeně namalovaných rouchách na piedestalech proti sobě, nepřevzal Moše Lejb z titulní strany Amsterdamské Hagady žádné další zobrazení, ale orámoval stranu širokým ovíjivým rámem. Inspirován obrazy historizujících iniciál Amsterdamské Hagady, dosadil ilustrátor k odpovídajícím textům vlastní malé žánrové scény s velmi dobře vypracovaným perspektivním prostorem. (U. Schubert, s. 85.)
Mnoho tradičních výjevů je doslova převzato z Amsterdamské Hagady. Moše však jim však barvou a určitými důrazy vtiskl zcela nový charakter. Dvě zobrazení sederové společnosti nemají oporu v Amsterdamské Hagadě. (Tamt.) Jedno z nich, (obr. 1) fol. 14, ukazuje pohled do místnosti s krbem. Figury sedí za stolem (některé jsou bohužel setřeny z pergamenu), u zakrytého stolu umístěného před krbem, na podlaze jsou patrné stíny. V pozadí se nachází zamřížovaná okna. Druhý obraz sederové společnosti je jediná celostránková ilustrace této Hagady (fol. 1v) (obr. 2). Kvalitu díla potvrzuje monumentální kompoziční rozvržení obrazu a zároveň jemná malba, jež snese jakékoli zvětšení, aniž by ztratila výrazovou sílu. Zda se jedná o kompozici přímo od Mošeho, nebo je podmalba převzata z nějaké malby nebo rytiny, se zatím podle Schubertové nepodařilo zjistit. (Tamt.) Obraz představuje elegantní obývací pokoj, v němž sedí domácí pán a paní se svými dětmi a dvěma hosty u stolu při sederové hostině. Pán domu má na sobě předepsané bílé slavnostní roucho, zvané „sargenes“, to zn. „tkané“. Všichni dospělí drží v ruce pohár vína, zatímco pán domu (hlava rodiny) žehná se zdviženou levou paží, aby zahájil sederovou hostinu. Za ním stojí sluha a nalévá pohár vína pro proroka Eliáše, na nějž se každoročně o pesachu čeká. Z tohoto důvodu zůstávají také otevřené dveře do zahrady. (Sederová hostina se stává spojnicí s novým věkem (podobně jako křesťanská eucharistie je spojnicí s Božím královstvím). Eliáš býval v počátcích slavení eucharistie přítomen stejně v případě sederové hostiny, brzy však z tradice mizí.) V zahradě jsou vidět stromy, živý plot a několik soch.
Obrazová příloha
1) Hagada zv. Druhá Cincinnati, Moše Leib z Třebíče, 1716/17, Sederová společnost, fol. 14, Hebrew Union College – Jewish Institute of Religion, Ms 444/1. převzato: digit. fotografie zaslané Židovskému muzeu v Praze Hebrew Union College.
2) Hagada zv. Druhá Cincinnati, Moše Leib z Třebíče, 1716/17, Sederová společnost, fol. 1v, Hebrew Union College – Jewish Institute of Religion, Ms 444/1. Převzato: U. Schubert, abb. 7.
Připravuje Petr Turecký