Značně velká hromada myšlenek byla v posledním čísle navršena na témata islám, demokracie, svoboda projevu a tisku, integrace různých náboženství v Evropě, historické souvislosti atd. Články rozsáhlé a (pro mě) nepřehledné. Chci reagovat jedinou stručnou větou: Nejsem Charlie Hebdo!
Ve svém textu (Pt 10/2013) jsem vyjádřil znepokojení nad tím, že vyhlídky církve v nové situaci do budoucnosti jsou namalovány do grafů, na jejichž osách figurují jen čas a peníze. Měl jsem dojem, že chybí hlas duchovních z vedení církve.
Staršovstva evangelických sborů dostala od Synodní rady nový podnět k přemýšlení: „Modely cesty ČCE k samofinancování“ a k tomu „Manuál pro rozhovor o budoucnosti sboru“. Otázky Manuálu realisticky pokrývají spektrum sborových aktivit, přičemž nepovažuji za důležité, zda pokrývají úplně, či zda je něco opomenuto.
Jsem znepokojen postupem Synodní rady, resp. dokumenty, jež posílá do sborů ohledně tzv. církevních restitucí. Kromě přepisu paragrafů zákona z nich čiší bezradnost.
Rozhovor o tématu homosexuality (viz Pt č. 2, 4, 5, 7, 8) posunuje dál příspěvek Martina Hrubeše: otevírá otázku, jaké konvence panují při prožívání toho, co je či není „normální“. O odpověď jsme požádali opět Jindřicha Halamu a se souhlasem M. Hrubeše ji otiskujeme současně. red.
Otiskujeme reakci na Protestor 2/06, kde byl publikován výtah z dokumentu synodu ČCE k homosexualitě a prohlášení Spolku evangelických kazatelů k registrovanému partnerství.