Otiskujeme reakci na Protestor 2/06, kde byl publikován výtah z dokumentu synodu ČCE k homosexualitě a prohlášení Spolku evangelických kazatelů k registrovanému partnerství. Následující příspěvek otiskujeme o to raději, že ostatní kritické reakce měly spíše povahu kampaně (odhlášení časopisu a pod) a případné doprovodné texty prozrazovaly, že autoři text dokumentu četli s již hotovým, resp. předpojatým názorem. V rámci diskuse nad dokumentem se znovu otevírá obecnější otázka našeho porozumění autoritě Písem Starého a Nového zákona, k problematice se pokusíme příležitostně vrátit. (red)
Neseparujeme z bible, co se hodí
Se zájmem jsem si přečetl v 2. čísle Protestanta přílohu Protestor, věnovanou postoji ČCE a evangelických teologů a farářů k homosexualitě. Rozbor vybraných veršů, jež se v Bibli více či méně zřetelně týkají homosexuality, je důkladný a, pokud mohu jako laik soudit, nepředpojatý. Nesouhlasím však se způsobem, jak se k této věci přistupuje.
Autor komentáře k sz úsekům se úzkostlivě vyhýbá tomu, aby je interpretoval do dnešní doby a situace. Souhrnně naopak usuzuje, že sz texty „nemluví o fenoménu homosexuálního partnerství, jak jej známe z naší současnosti“ a že užívat argumenty Písma „může … být … formou násilí … vůči homosexuální minoritě“.
Ve výkladu nz pasáží se objevuje tvrzení, že homosexualita je – dle intence těchto biblických míst (zejména Ř 1) – nepřirozená a je projevem jistého sobectví, „libovůle“, „sledování pouze vlastních chutí“.
Na celém obsáhlém výkladu je nápadné, jak se snaží zřetelně negativní a odmítavé výroky o homosexualitě v Bibli (Lv) posunout do roviny, kde se nás v podstatě nemají týkat: do sakrálních oblastí starověkého kultu. Z příběhů líčících sexuální agresi (Gn 19) se zase snaží vytlačit (homo)sexuální aspekt („motiv sexuální není podstatný“) a zdůrazňuje pouze násilí vůči bližnímu. Dochází tak až k paradoxním tvrzením, že v Lv 20,13 ostrost odsudku nesouvisí se sexuálním aspektem. Nebo že odmítnutí sexuálního styku dvou mužů nic neříká do situace dnešního homosexuálního partnerství. Žijí snad spolu homosexuálové bez sexu, jako dva bratři/dvě sestry?
Autoři sz i nz komentáře se nicméně nemohou vyhnout konstatování, že Písmo tyto jevy odsuzuje jako ohavnost před Hospodinem, případně jako nepřirozené a nemravné. Jen se snaží dovodit, že tyto úsudky pro nás nemají žádný morální dopad. V tom případě tu ovšem chybí stanovisko morálního teologa, který se zabývá křesťanskou etikou!
Celý text mi jde proti srsti tím, jak vybrané úseky Bible nenápadně odsunuje do pozice, že se nás, dnešních lidí, vlastně vůbec netýkají. Mám zato, že teologové by naopak měli pracovat pro to, aby Písmo pro nás bylo stále aktuální.
Podle mého názoru se tady dostaly do koincidence dvě různé věci: postoj křesťana vůči homosexuálnímu bližnímu založený na správné interpretaci Bible a podpora zákona o registrovaném partnerství.
V prvně jmenované věci se plně ztotožňuji s přijetím bližního bez předsudků.
Co se týče té druhé, mám výhrady. Snaha vyseparovat z Bible argumenty pro podporu elitářského zákona, který poskytuje skupině obyvatel určitá privilegia, je křečovitá a populistická. Církev, její teologové a faráři se tu nechali zatáhnout do nejisté politické hry, což považuji za neprozřetelnost. Veřejnost dostala opět signál, že teologové jsou (jako již vícekrát v historii) schopni libovolně přizpůsobit výpověď Písma požadavkům doby, jen aby zbavili církev nálepky konzervativnosti a staromódnosti. Tím ovšem přispívají ke snížení její důvěryhodnosti, protože řada lidí potřese hlavou: „církev si v Bibli najde vždycky zdůvodnění pro cokoliv – krádeže, odpustky, kolaboraci s komunisty – a teď pro podporu kontroverzního zákona“.
S důkladným a obšírným výkladem pasáží z Bible o projevech homosexuality kontrastuje o něco dále lakonická zmínka, že „není dobré člověku býti samotnému“. Je to výpověď taktéž z těžké knihy Genesis, a přesto ji autoři užili doslovně, bez rozboru kontextu, dobového prostředí atd. – pro lacinou podporu názoru SPEKu. Vnímám to jako určitou nerovnováhu.
A co kdyby si někdo objednal výklad bezprostředně souvisejících pasáží v Lv 18,20–24 a Lv 20,9–17 pro účely „zrovnoprávnění“ sexuálního styku s příbuznými nebo se zvířaty? Také se jim od teologů dostane stanoviska, že tyto texty nehovoří do dnešní situace, a že tedy církev může bez obav podpořit takové zákony? A opět se nám dostane ujištění, že vlastně nejde o sex?