Kristýna Pilecká

Co chcete? Co nechcete?

Den před oslavou 17. listopadu se na Letenské pláni odehrála demonstrace, při které spolek Milion chvilek pro demokracii znovu mnohohlasně vyzýval premiéra Babiše k rezignaci a k odvolání ministryně spravedlnosti Marie Benešové. Při demonstraci zazněla pěkná řádka výroků od známých i tzv. „obyčejných“ lidí, kteří apelovali na přítomné, aby se víc občansky angažovali, byli aktivní a s odvoláním na Snyderovu knihu „Cesta k nesvobodě“ mysleli víc kriticky. Kdo byl u toho, mohl cítit vzrušující pocit národního sepětí a všeobecné názorové shody. Shoda se týkala trojího chceme:

Všechno v tomto představení je pravda

V den stého výročí založení Československa se v Divadle pod Palmovkou odehrála hra Spravedlnost polského režiséra Michała Zadara. Stalo se tak v rámci festivalu Palm Off Fest 2018, na němž, stejně jako minulý rok, vystoupil varšavský soubor Teatr Powszechny. Hra Spravedlnost je ojedinělá tím, že směřuje divákův pohled do minulosti a konfrontuje jej s přítomností, v níž se řada národů vyrovnává s problémem soužití s menšinami. Vrací nás do r. 1968, kdy v Polsku proběhla masová emigrace 13 000 Židů.

O očekávání a jiných stavech

Advent je tu a s ním i adventní nákupy, zájezdy a jiné zážitky, které si dle reklamních sloganů nemáme nechat ujít. Naše smysly po zážitcích a uspokojení prahnou, a tak jim nejsou všudypřítomné slogany typu „Vrhněte se do víru předvánočních nákupů…!“, „Nenechte si ujít jedinečné slevy šité na míru…!“ často lhostejné.

Konzumenti „romantické literární pilulky“ nebo mravně-duchovní nadšenci pro pravdu?

Příliš dlouhá otázka pro tak rychle se proměňující dobu 21. století. Žijeme v přelomové době a jsme vystavováni možnostem volby a konfrontacím. Ty nás mnohdy staví do rozporuplných situací. Náš život je určován drobnými i výraznějšími zlomy. Zakoušíme stále nějaké nové či staronové krize – od partnerských přes generační až po ty globálního rozsahu.

Noční běsnění aneb transformovaná audiovizuální úzkost na vlastní kůži

V předminulém čísle Protestanta líčil Josef Bartošek svůj sen, respektive „noční bdění“, které nazývá „opožděnou reminiscencí“. Nečiní tak pro vyjádření snu samotného, ale aby na něm něco demonstroval. Svým nočním bděním, potažmo sněním ukazuje, že monolog není beseda. Což je teze banální i ambivalentní.