Blahoslav Fajmon

„Představa o nutnosti chytrácké diplomacie se přežila; lidé počínají chápat, že lež je hloupá a zbytečně komplikuje a zdržuje jednání. Pravda je ve všem, i v politice, nejpraktičtější.“ T. G. Masaryk

Královna Alžběta: (Pod krycím jménem pí Johnsonová) Práce mého manžela vyžaduje, aby mluvil na veřejnosti.

Lionel Logue: Pak by měl změnit zaměstnání

Královna Alžběta: To není možné

Lionel Logue: Jak to, copak je nevolník?

rozhovor s Kateřinou Špácovou, výkonnou ředitelkou sdružení Občanské Bělorusko o volbách a povolební situaci v Bělorusku.

Připravil Blahoslav Fajmon

Jak dlouho se zabýváš problematikou Běloruska a čím upoutalo tvoji pozornost?

O Bělorusko se zajímám asi pět let. Poprvé jsem se s ním seznámila ještě na studiích, kdy jsem do téhle země odjela na týden udělat nějakou drobnou práci pro Člověka v tísni. Od začátku se mě hodně silně dotkl ten příběh lidí, kteří bojují za svou svobodu, tlučou na vrata, ale ta se neotevírají. Bělorusové jsou navíc velmi evropští, mladí poslouchají skoro stejnou hudbu jako my, taky chtějí cestovat a sportovat a být aktivní ve své společnosti. Jsou velmi příjemní a přátelští, což je nejen můj názor.

Kurátorovi retrospektivní výstavy obrazů Václava Boštíka (1913–2005) v městské knihovně v Praze, Karlu Srpovi se podařilo v rozfázovaném pohybu zachytit Boštíkovu životní cestu k abstrakci jakožto svébytnému uměleckému směru.