(K recenzi Petra C. A. Moreého, Čeští evangelíci za války, Pt č. 5)
Byla třetí republika pouhým předstupněm diktatury sovětského typu?
Tak to líčila stalinistická propaganda i historiografie. Smyslem bylo zamlčet jiné možnosti. Kupodivu se to týmiž soudy hemží i po Listopadu. Jen s opačným hodnotícím měřítkem.
Historické dění je plno protichůdných a mimochodných tendencí. Když převládne určité řešení, není těžké vypočítat, jak mnohé k němu vedlo. Svádí to k představám, že věci byly rozhodnuty předem, ba ke spekulacím, kdy se tak už stalo. Avšak historický rozbor předpokládá, že se neztrácejí ze zřetele i další možnosti, a to po celou dobu, pokud zůstávaly ve hře.
Hrozba budoucí diktatury sovětského typu visela nad Československem od mnichovského diktátu. Byla zde však i možnost československé demokracie. Uzlovým bodem se stal únorový zvrat. V článku zařazeném do sborníku Prošli jsme v Jeho síle jsem se pokusil zdůraznit, že bylo důležité, že druhý československý odboj se nepodařilo již v jeho průběhu zvrátit v pokus o totalitu.
Jaromír Procházka 29. 5. 2005
Jen tak mimochodem kritizuje recenzent Jaromíra Procházku za nedostatečně zdůvodněný názor („poválečné Československo v čele s prezidentem Benešem ukazovalo Evropě a světu nadějnější perspektivu, než jaká se poté prosadila ve studené válce“). Do kontrapozice s tímto závěrem pak klade závěr svůj: „V roce 1946 už byly karty v podstatě rozdány ve prospěch komunistů, a to i díky Benešovi.“ Nevím, oč zdůvodněnější je tato recenzentova teze narozdíl od té Procházkovy. Snad proto, že se vágně zaštiťuje „současnou historiografickou debatou“? To je ovšem dnes velmi oblíbený neprůstřelný argument. Formulacemi jako „vědci se shodují v tom, že“ nebo „věda má za to, že“ se to v populárně vědeckých statích jen hemží. Pokud není Moreého výrok myšlen jako módně diskreditační vůči Benešovi, pak by mělo být jasně, avšak bez historických insinuací řečeno, jak Beneš ty karty rozdal. Ve válce byly možné pouze dva postoje k SSSR: ty, které zastávaly londýnské odboje polský a československý. Hic Rhodus, hic salta! Až mi někdo dokáže, že ten polský byl uváženější a produktivnější, pak budu ochoten bavit se i o tom mariáši. K němu zatím řeknu jen tolik, že v prosinci 1947 byl podle amerického receptu proveden první průzkum veřejného mínění na našem území (autory byla soukromá skupina nadšenců), a ten předpovídal pro KSČ v nadcházejících květnových volbách 29% hlasů. Informaci o něm ovšem potlačil ministr informací Kopecký. (Kdysi o tom hovořil na Svobodné Evropě pan Ducháček, někdejší poslanec za lidovou stranu.) Není divu, že k dalšímu rozdávání karet již nedošlo.
Jaroslav Kraus 27. 5. 2005