(K recenzi Petra C. A. Moreého, Čeští evangelíci za války, Pt č. 5)
Byla třetí republika pouhým předstupněm diktatury sovětského typu?
Tak to líčila stalinistická propaganda i historiografie. Smyslem bylo zamlčet jiné možnosti. Kupodivu se to týmiž soudy hemží i po Listopadu. Jen s opačným hodnotícím měřítkem.
Po sametové revoluci se stalo módou sezóny – abych parafrázoval Jiřího Suchého – otřít se při každé příležitosti ironickým slovem o Aloise Jiráska. Jiřího Stránského si vážím, a proto mě tím více překvapilo, že i on oblékl kaiserrock této fazóny a snížil se v rozhovoru v Pt č. 5 k výrazu „Jiráskovi sirotci“ (o těch, kdo napadají každého a bojují proti všem).
(Protestant 8/2001)
Ad Protestant 5/2014
Zveřejňujeme reakci na citaci z textu Timothyho Snydera, kterou jsme otiskli v minulém čísle.
Se jménem Dominik Duka jsem se setkal v minulosti již dvakrát. Poprvé to bylo u příležitosti zřízení komise pro hodnocení díla a činnosti Mistra Jana Husa.
Ve vánočním dopise Hanse P. van der Horsta jsme čtli jeho vzpomínku na kontakty s českými evangelíky.
Dilema církevních i jiných tatíků (k poznámce Miloše Hübnera).